Za Zelenou liškou (byt Ester Krumbachové)

Na mnoha obrazech Ester Krumbachové se vznášejí (nebo nechávají portrétovat?) andělé, kteří někdy připomínají kočky, někdy ryby. A kresby, fotky a polaroidy Krumbachové jsou plné koček, jako by (mimo jiné) byly médii, díky nimž poznávala svět. V jejích portrétech nabírají kočky rysy lidských tváří. Byt Krumbachové v pražské ulici Za Zelenou liškou, obývaný těmito obrazy a obrázky, monsterami, kočkami, parožnatkami, želvami, andulkou Růženkou Novákovou, návštěvami a spoustou věcí byl útočištěm v normalizačním Československu, byl mikrosvětem různých symbiotických vztahů. Hodila by se pro něj tato její slova: „V pralese není možno zničit sousední prales nepřítele, protože je to jeden jediný prales nebo džungle, kde loví přátelé i nepřátelé. Není tam hranice, kam až může někdo něco zničit. Sám by utrpěl škodu. A svět je totéž: jediná společná džungle.“