Ester Krumbachová (1923–1996) od roku 1953 pracovala jako divadelní výtvarnice – nejprve v Českých Budějovicích, později v Praze. Podílela se na mnoha výrazných filmech české nové vlny (Démanty noci, Sedmikrásky, Kočár do Vídně, O slavnosti a hostech, Všichni dobří rodáci, Kladivo na čarodějnice, Ovoce stromů rajských jíme, Valerie a týden divů, Ucho ad.). V roce 1970 natočila svůj jediný film Vražda Ing. Čerta. Po roce 1972 jí bylo zakázáno se podílet na celovečerních filmech a na televizní tvorbě. Jen příležitostně spolupracovala s Krátkým filmem Praha, mimopražskými filmovými studii a podílela se na několika filmech zahraniční produkce. Zákaz se jí podařilo překročit v roce 1983, kdy s Věrou Chytilovou natočily film Faunovo velmi pozdní odpoledne. Po roce 1990 se opět k filmu mohla vrátit, její poslední prací byla dramaturgie, výtvarná scéna a kostýmy pro film Marian (1996).
Ester Krumbachová patří mezi klíčové osobnosti české kultury druhé poloviny dvacátého století; její charakteristický literární styl a originální výtvarný jazyk určil vizuální, dramaturgickou i režijní podobu řady českých filmů a divadelních her a ovlivnil mnoho dalších umělců. Řada nejvýznamnějších děl předních režisérů jakými jsou Věra Chytilová, Vojtěch Jasný, Jaromil Jireš, Jan Němec, Petr Václav, Otakar Vávra, Karel Kachyňa vznikla právě ve spolupráci s ní. Spolupracovala také s významnými divadelními tvůrci (Miroslav Macháček, Ladislav Smoček, Ivan Vyskočil), scénografy (Jaroslav Malina, Josef Svoboda), umělci (Libuše Jarcovjáková, Jan Švankmajer, Jitka a Květa Válovy) a hudebníky (Jan Klusák, Ivo Pospíšil, Ivan Král). Přesto nebyla její tvorba dosud komplexněji představena českému ani zahraničnímu publiku, a to i proto, že její pozůstalost byla objevena v teprve roce 2016.
Archiv Ester Krumbachové je rozsáhlou sítí původního materiálu, mnoha textů, kostýmní návrhů, obrazů a artefaktů, kterými se Krumbachová po celý život zabývala a obklopovala. Primárně tedy představuje pozůstalost Ester Krumbachové, a to v tematických blocích, které jsou vzájemně provázané; umožňují tak odkrýt její uvažování o kostýmní tvorbě, zejména o úloze detailu a využití barev, o provázanosti významu, výtvarné formy a celkové atmosféry filmu, o práci s textem kopírujícím mluvený projev a lidové vyprávění spíše než vysoký literární styl, její vztah k magii, realismu, subjektivitě, mužské a ženské polaritě nebo hierarchii druhů i společenských a pracovních pozic. Představeny jsou zde jak její malby a kresby, kostýmní návrhy, šperky, tak dopisy přátelům (a kočkám), deníky a soukromé fotografie. Archiv tak je jednak otiskem dobových vlivů a témat, ale i pestrým universem mnohovrstevnatého a velice originálního myšlení. Umožňuje pohled do poloveřejného soukromí umělkyně, do jejích četných tvůrčích i jiných zápasů (v nesvobodné době).
Pozůstalost se také ukazuje jako série poznámek a črt, které jsou stále nedokončené a otevřené. Archiv chce proto nejen podtrhnout interdisciplinární charakter tvorby Krumbachové, ale také ukázat její dílo a způsob myšlení jako zcela živé, dynamické a inspirující prostředí pro současné umělce, designéry, teoretiky, historiky kultury a umění. Proto je pohled na tvorbu Ester Krumbachové konstruován z dnešní perspektivy. Kromě toho, že Krumbachová zasahovala do mnoha oblastí spojujících film, literaturu, volné a užité umění, v jejím způsobu uvažování se nápadně rodí témata, která se naplno rozvinula až v této době. Metody, jimiž Krumbachová vstupovala do zásadních momentů a podoby filmů z různých pozic (scénáristky, kostýmní výtvarnice, režisérky), se například ukazují jasněji při použití aktuálních genderových či mediálních teorií. Tuto současnou perspektivu zrcadlí i to, že archiv také obsahuje dokumentaci projektů, které od roku 2016 vznikaly ve spolupráci s několika současnými tvůrci, kteří tvorbu a osobnost Ester Krumbachové interpretují či uplatňují podobné myšlenkové přístupy ve své práci – promýšlejí tak například dnešní pozice feminismu, práv zvířat, rostlin a jiných entit, způsoby jejich zobrazování, kulturu, módu, metody pracující s neoddělitelným prolnutím obsahu a výrazové formy nebo způsoby režie v nejširším slova smyslu.
Archiv projekt byl v roce 2021 zveřejněn společně s monografickou publikací a výstavou Ester Krumbachová v Domě umění města Brna, přičemž se jednalo o tři vzájemně provázané výstupy, které završovaly kritické zpracování tvorby umělkyně. Tento výzkum již od roku 2016 provázejí různé umělecké a teoretické formáty (výstavy, performance, konference, knihy, kurátorská promítání), které od počátku výzkumu otevírají dílo této klíčové osobnosti československé nové vlny různým interpretacím a zpřístupňují je odborné a široké veřejnosti u nás i v zahraničí. Kladou si za cíl vyplnit jednu z mezer v dějinách kostýmní tvorby, designu, českého a československého filmu a umění obecně.
Pozůstalost Ester Krumbachové představuje poměrně ucelenou stopu o jejím celoživotním působení a dokládá holistické uvažování autorky, jež je stále otevřené dalším tvůrčím generacím. Jen díky různým rovinám archivu je možné představit „šedou eminenci“ českého filmu, osobnost překypující nápady a touhou experimentovat; ukázat dobové napětí mezi kreativitou a individualitou; uvidět její práci a filmy nové vlny v souvislosti s potlačováním tvůrčí i osobní svobody oficiálním státním aparátem vyžadujícím standardizaci a bezproblémovost; propojit minulé a současné a otevřít mnoho témat, která jsou živá právě dnes.