EK001584_0001-0004

Záznam o barevné koncepci zámečku v Zahrádce.

14. srpna 1969 bylo rozhodnuto na místě filmování Pavilonu č. 6 několik zásadních věcí., které se týkají barvy, jejího využití v řešení prostoru.
Domluvili jsme se s rež. Balaďou a kameramanem Šajmovičem, že použijeme pro výraz a filosofickou polohu filmu spojení reálu, nijak neupravovaného a uměle a záměrně tvrdě použité barvy podlah, dveří, okenních rámů. / Tentýž princip se bude opakovat v kostýmní výpravě, která rovněž spojuje zcela obyčejný realismus starých a reálných kostýmů s velkou nadsázkou jak v barvě, tak ve střihu nebo tvaru vůbec/.
Na nátěry dveří, okenních rámů a několika čtverečních metrů podlahové plochy jsem použila malířských olejových barev a ředidla na lakové barvy – tedy něco jako terpentýn nejhoršího druhu.
Olejových barev malířských jsem použila z toho důvodu, že v lakových nátěrech existují pouze úplně nekulturní odstíny a navíc je ještě nemožné získat více než tři nebo čtyři základní barvy. Protože chci, aby film – prozatím počítám a pracuji stále ve smyslu barvy – byl maximálně kultivovaný a koncentrovaný na několik zásadních barevných poloh, použila jsem tedy možností olejových malířských barev, namíchala a vyzkoušela valéry, které schválili kameraman Šajmovič a režisér Balaďa.
Bylo přihlédnuto k tomu, že stěny pokojů a chodby nebudou nijak upravovány ani v tapetě, ve vzoru, v barvě a já jsem vycházela tedy z dané reality a právě proto jsem hledala takové tóny barev, které by nerušily původní a při tom to původní nadsadily.
O barevné skladbě byl na místě zaznamenán zápis, který je přiložen.

Zápis ze dne 14. srpna 1969.

Všeobecně
-Všechny základní tóniny barev se budou opakovat v prvcích rekvizit a na detailech nábytku.
- Na všech oknech jsou bílé seprané záclony /sepraný mul/, pruhy volně visící / nesešité/, nahoře navlečené na jednoduché dřevěné tyčce.
- Bakelitové lampy všude odstranit. V jedné místnosti event. Pěkná plynová lampa. Jinak do stop po elektroinstalaci ve stěnách atd. nezasahovat.
-Některé tabulky v oknech čisté, jiné špinavé, jiné rozbité
Zelená sklenice zároveň doktorova užitková, zároveň váza s poklopem.
Průhledy 1 / z černé chodby přes kuchyň /okr šedý/ do žluté ložnice. Z přední chodby /indigo/ do bílé v doktorově bytě, atd.…
/Funkční nábytek a nefunkční rekvizity. /

II. Jednotlivé prostory.

Doktorský byt
4 místnosti v čelní frontě, k při čemž prostřední dvě budou zbouráním příčky spojeny v jednu.
P o d l a h y–v místnosti sousedící s Chobotovovým bytem
bílá, okr, umbra, černá
v ostatních místnostech
bílá, sv. kraplak, černá, okr

V 1. místnosti /vchod z růž. pokoje / pravděpodobně sešlapaný perský koberec dobré kvality, ale je to vlastně psí deka / má Krumbachová/.
Tamtéž pravděpodobně křišťálový lustr, zaprášený, na pravé svíčky, se zbylými oharky a visícím zaschlým voskem. Je nízko zavěšen /kamer. /
Pravá strana kamen je vyleštěna tak, že se zdá, že to jsou krásná kamna. Vše ostatní, až na detaily, zůstává pokryto prachem.

Privátní pokoj /Chobotov/
P o d l a h a – kraplak, indigo, okr zlatý, země zelená.
Event. Stojací petrolejová lampa u lože na zemi /manželské postele/ stojí a nesvítí /její role při stěhování rodiny. /
Mládenecká vysoká postel Chobotova později v přeplněném bytě slouží jako kuchyňská police.
Polštáře a deky na zemi pouze seprané, ale čisté.

Ložnice dětí
P o d l a h a – kadmium žluté tm. čisté
Slepé zrcadlo v zašlém zlatém rámu na zdi jako jediná ozdoba.
Dvojitá mosazná postel.
Nočník blízko pootevřených tapetových dvířek.
Pozn. /pro kameru/ - od 12 hod. dostává fronta do zadního dvora slunce.

Averjanyčův pokoj
Pokoj do zadní zahrady s balkonovými dveřmi a otrhanými tapetami. Použito jako průhledu do sousedního pokoje, sloužícího později jako ložnice dětí. Na rozdíl od Averjanyčova pokoje, kde jediným zařízením je asi kulečník a židle, sousední místnost je přeplněná jako skladiště nábytku /klopýtání a nadávky sluhy Jefrima, důvod, proč vyhazuje nábytek okny do zahrady/.
P o d l a h a – umbra pálená, siena pálená, čerň
K u l e č n í k – kraplak světlý, země zelená
Na stěně hodně vysoko visí zasklený portrét dívky. Zabíráme pouze jeho spodní část /nohy a okraj sukně/.

Rusalčin pokoj
P o d l a h a – země zelená, okr zlatý, čerň, kadmium žluté.
Jediná ozdoba – alpakové umyvadlo se džbánem.
Na podlaze spadané listí.
Pravděpodobně vysazené okenice.
Dveře k Averjanyčovu pokoji zakryté režným plátnem /sepraným/, který dole není zalemován, Ani zde není garnyž.

Všechny chodby
Černý podklad /řídká lazura/, silnější vrstva – čisté indigo.

Okna a dveře
Všechna okna /okenní rámy a parapety/ v domě – černá, okr zlatý, kadmium žluté, kraplak.
Všechny dveře – umbra pálená, čerň.
Mimo obytný dům – nemocniční pokoj /závěs a ikona? /, sýpka /nízký strop a sloupy – umbra? volská krev? /.

Po poradě s architektem Goetzem, režisérem Balaďou a kameramanem Šajmovičem se však do jisté míry změní určená barevná škála. Arch. Goetz je toho názoru, že bychom nepokryli skutečnou uměleckou malířskou olejovou barvou tak obrovské plochy a navrhuje změnit technologii nátěrů. Chce použít lihové nebo čpavkové ředidlo, které sice do jisté míry zašedne, ale my máme možnost toto zšednutí odstranit do jisté míry lakem nebo pastou která bude přes barevný odklad nanešená. Pro mne z toho vyplývá jiné namíchání barev – ku příkladu nenahradíme barvy jako je indigo, země zelená, okr zlatý apod. - a proto dohlédnu na percentuelní části barevných složek, aby barva se co nejvíce přiblížila podkladům, které jsem namíchala na zámečku.
Jako vzor a předlohu pro arch. Goetze a jeho zamýšlenou techniku nátěrů připravím tedy na kousky překližky olejovými barvami vzorky odstínů a pak se společně s arch. Goetzem dohodneme, jakou metodou smíchání barev práškových a anilinových docílíme přibližně stejné ladění.

podepsáni: Ester Krumbachová, Balaďa, Šejmovič