EK002432_0144

SEN

Lynč

Stojím na takovém vrchu, je to vlastně větší kopec bláta a písku a červené hlíny a přidržuju skříň mně neznámého tvaru, ale je to moje skříň. Stále se jí pootevírají dvoukřídlé dveře, jsou tam na věšácích moje šaty a ta skříň se pořád sesouvá po tom divně klouzavém a bořivém podkladu dolů, jakoby každou chvíli měla sklouznout a toho já se právě obávám, proto jí ze všech sil pořád ty dveře zavírám a pořád ji popotahuju směrem k sobě, ale cítím, že mě začínají tou tíhou uklouzávat nohy. Celá situace se odehrává na Kladně, kam jsem přijela za holkama Válovýma, co jsou malířky. Někdo zde se mnou předtím byl, nějaký důvěrný přítel, kterého jsem poslala říct holkám, že za chvilku přijdu. Ale jak se dívám na ulice Kladna, je to jako z vesnice na Ukrajině, cesta je plná kaluží a bláta v kalužích se obráží obloha a mraky, které v těch kalužích mají zrychlený pohyb, nikde ani noha, všude je příšerné ticho a všechny nízké a škaredé domky jsou zavřené. A pak si všimnu skupiny mužů, kteří právě přicházejí pod ten popec, kde se mi stále sesouvá ta skříň. Všichni mají černé obleky a černé klobouky jako z Mafie a vedou nějakého člověka s hluboko sklopenou hlavou, který má provazem svázané ruce. Ten je taky černě oblečený a bojí se. Vím, že ti muži ho jdou sem lynčovat bez soudu a tak začnu nahoře na tom kopci na ně křičet, že je to protizákonné a že tomu člověkovi se musí nejdříve prokázat vina. Přitom stále zápasím s tou skříní a pořád mi stále víc kloužou nohy. Ti muži se na mne všichni zadívají, jen ten obviněný s těma svázanýmy rukama stjí opodál stále se sklopenou hlavou. Najednou vidím, že ti muži - mají nejasné a bílé obličeje - uznali, že mám pravdu - snad někdo tomu odsouzenému rozvazuje ruce a pak všichni mlčky odcházejí. Ten odsouzený najednou zvedne hlavu, má bestiální a úchylný obličej a posmívá se mi a pošklebuje, ta skříň se začíná dávat do pohybu, já vím, že jsem s ním tady sama a že mi nikdo nepřijde na pomoc, tak do té skříně strčím, aby ho zabila, ale pořád se sesouvám a probouzím se hrůzou z lidí.