EK002432_0015-0016

O jetelové královně.

Byla jednou jedna královna, která měla za muže krále, ale ten se neustále někde flákal a četl si, takže se ke kralování nehodil. Tak ho královna nechala pod jistou záminkou popravit a vzala si fešného Zlatovláska, aby si užila. Měli sice nádhernou svatbu a krásné svatební portréty, ale hned po svatbě se číšnice z královské hospody o Zlatovláska přímo rvaly, což královně vysušovalo pleť a začaly se jí lámat nehty a nechala proto Zlatovláska otrávit pomocí vrchního číšníka z královské hospody, který ji dennodenně tajně donášel zprávy o uvolněném chování Zlatovláska mezi číšnicemi.
Královna ani teď neztratila iluze a toho číšníka si taky vzala a taky ho nechala popravit, protože nebyl na ženské, nýbrž hrál karty a hned po líbánkách prohýřil tímto způsobem královskou korunu a královniny kožené palčáky s červeným palcem z Laponska.
Po této poslední skličující zkušenosti šla královna do sebe natolik, že ji to celkem kompletně rozvrátilo.
Rozhodla se pro rasantní změnu a vzala si za muže bílého angorského králíka. Všichni se divili a žasli, ale královna byla konečně šťastná, krmila králíka osobně sama jetelovým listím tak dlouho, až se rozhodla dokázat mu svou lásku a splatit mu svůj dluh, protože si ho zpočátku brala z chladné vypočítavosti a bez citu a tak ho zlíbala a před jeho očima schroustala společně s ním několik jetelových lístků, následkem čehož zemřela.
Království nyní stálo pod vedením angorského králíka, ale ten chřadl steskem a špatnou stravou a taky zemřel.
Ale zničehožnic královna obživla – jetelové listí vylo totiž začarované a vyvolalo její smrt pouze zdánlivě – a vzala jako vdova správu země do svých rukou.
Okamžitě rozeslala tajné zvědy po celé zemi, aby našla toho, kdo jetelové listí začaroval, zničil jí šťastné manželství a učinil z ní vdovu.
Docházela spousta hlášení, ze kterých vyplývalo, že jetelové listí začaroval přibližně každý druhý z řad obyvatelstva, jak zjistili zvědové pomocí normálních občanů i terénních pracovníků.
Královna nemínila zvyšovat náklady s dalším pátráním spojené a dala pro jistotu prozatímně zjištěné postupně všechny popravit.
Protože věděla, že neštěstí v lásce znamená štěstí ve hře, začala hrát v soukromí karty, jak ji to naučil vrchní číšník – to jest falešně – a obehrála kdekoho, starostu i primátora města, diplomatické zástupce i vlastní ministry a nesmírně zbohatla, což jí umožnilo financovat další pátrání.
Potajmu o samotě pak často pojídala jetelové listí, protože na zemřelého manžela nemohla zapomenout. Přesto, že jetelové listí požírané v nadměrném množství, silně nadýmá, dožila se velmi vysokého věku.
Jejího slavnostního pohřbu se zúčastnilo několik set posledních nepopravených občanů – návštěvnost byla stoprocentní – což působilo velkolepě a jako důstojný doprovod na poslední cestě to bohatě stačilo.
A to jí ještě brigádně a dobrovolně vytesali na náhrobek:
ZDE LEŽÍ NAŠE MILOVANÁ A NEZAPOMENUTELNÁ JETELOVÁ KRÁLOVNA.
Občané měli velké štěstí, že se královna nedozvěděla, jak jí přezdívají.