EK002340_0028-0078

0
PŘEDEHRA

JEDNÁNÍ PRVNÍ
1. výstup

„Zu Hilfe, zu Hilfe !“

TAMINO je na území Královny noci přepaden obludným netvorem…

TAMINO:
Ó pomoc, ó pomoc,
mám záhubu v týle,
ten příšerný had,
toť má poslední chvíle!
Ó věční by bozi,
už řítí se sem, už řítí se sem!
Ó, chraňte mne, chraňte, chraňte,
ó spaste mne, ó, spaste, spaste!
Chraňte, chraňte, chraňte, spaste mne!

..ve chvíli smrtelného nebezpečí jej zachrání tři dámy z Královniny družiny…

I. - III. DÁMA
Stůj stvůro zlá,
zde zbraň je má !
Triumf ! Triumf !
Už zmírá saň, už zmírá saň !
Zlý to byl sen, zlý to byl sen,
ty mládče zdráv buď, vítej den,
ty mládče zdráv buď, vítej den!

…krásný jinoch se jim líbí, každá by si práva mít ho pro sebe, ale nakonec se rozhodnou ohlásit
jeho příchod své velitelce….

I. DÁMA
Tak svůdně krásná je to tvář.

II. DÁMA
Ba, krásná tvář a lesk a zář !

III. DÁMA
ba, krásná tvář,
jak z báje zář

I.- III. DÁMA
Já kdybych směla lásku znát
jen jej bych ráda nastokrát

II. DÁMA
Já že mám jít?

…../ z pův. materiálu chybí, str. 4 - bude nahrazena vloženým listem označena 3/I.

I. DÁMA:
Já že mám jít?

III. DÁMA:
Já že mám jít? Aj, aj!

II. DÁMA:
Aj, aj!

I. - III. DÁMA:
Ne, ne, ne-, ba ne !
ba ne, ne, ne ba ne!
A ona s ním si zůstane, si zůstane!
Ne, ne, ne, ne, ne, ne to nikdy ne!
A ona s ním si zůstane, si zůstane!
Ne, ne, ne, ne, ba, ne, to nikdy ne!
Ne, ne, to nikdy ne!
Ne, ne to nikdy ne!
A co bych jenom za to dala,
s ním kdybych sedla, laškovala.
A kdyby byl jen blaho mé!
Jít nechtějí ty nezdárné.
Už nelze jinak, půjdu já,
ach já, ach já!
Ty mládče můj, ty líbezný,
ať sní se ti tu krásné sny!
než zase přijdu já, jen já,
ach já, jen já, zas já,
jen já, ach já! A záhy přijdu já……….

„Der Vogelfänger bin ich…“
…když se Tamino probere z mdloby, spatří cizího člověka s ptačí klecí, který chlubivě prohlásí, že jej zachránil on sám na území Královny noci, pro kterou loví vzácné ptáčky…

PAPAGENO:
Já, ptáčník, z lesa do lesa
a smích a zpěv a hopsasa!
Však zná mne taky celý kraj,
a kam se hnu, tam vzkvétá máj!
Já ptáčky pěkně vábit znám,
a na píšťalu krásně hrám !
a mám i proč se veselit,
vždyť pračky všecky budu mít!
Já ptáčník z lesa do lesa
a smích a zpěv a hopsasa!
Však zná mne taky celý kraj
a kam se hnu, tam vzkvétá máj!
Já na dívky bych sítku chtěl.
ó pak by ptáčník body měl,
já zavřel bych je do klece
a vzal jim klíček od srdce.
A kdyby mi tak osud přál,
já perník bych jim rozdával!
A té své ze všech nejdražší,
já dal bych kousek nejsladší
A kdyby mne pak líbala
mou žínkou už by zůstala.
A v náručí bych milou svou,
aj, sladce uspal, houpy hou!

…za tuto lež je ptáčník Papageno okamžitě potrestán. Tři dámy mu místo jídla a odměny přinesou zámek na ústa, zatímco Taminovi posílá Královna noci obrázek své dcery Paminy s prosbou, aby ji vysvobodil ze zajetí zlého démona Sarastra…

…Tamino svoluje, neboť krása dívky mu učarovala stejně tak, jako příslib dívčiny ruky…

„Dies Bildnis ist bezaubernd schön…“

4. výstup

TAMINO:
Ó, kouzel plná tvář,
ó, kráso, z níž mi proudí zář !
Já cítím vlnou sálavou`
mi sladce vchází v duši mou!
Ten sladký cit, ach, jak jej zváti,
však cítím v nitru svém jej pláti,
to že by láska měla být?
to že by láska měla být?
Už vím, je láska ten můj cit,
to láska, to láska, to láska
můj je cit!
Ó, kéž by sudba mi ji přála!
Ó, kéž by přede mnou již stála!
Já chtěl bych, chtěl bych,
ach, já bloud, co chtěl bych jen?
Já chtěl bych ji obejmouti,
a na svá prsa přivinouti,
a na věky pak spočinout,
a věčně u ní spočinout!

„ O zittere nicht, mein lieber Sohn…“

6. výstup

KRÁLOVNA NOCI:
Stůj synu můj, a vítán buď!
Já vím, je čistá tvoje hruď,
kdo tvou má jasnou tvář,
mne neuslyší,
a nářky srdce mého mateřského ztiší.
Mé nitro útrapami rváno,
nemám ach, běda, dceru svou,
mně nikdy nevzejde už ráno,
ji zlobou ten,
ji zlobou urval silou zlou.
Jak útlak se chvěla,
a bránit se chtěla,
jak úzkostné ptáče,
se zmítá a pláče.
A já to zřela, kněžna, paní!
Ach, pláč, ach pláč!
Má dcera jediná,
však bylo marné její lkání,
vždyť byla slabá síla má,
vždyť byla slabá, byla slabá síla má!
Ty, ty, ty jsi rek můj,
jenž běsu zbrání,
vyrveš ji pekel přesilám.
A já ti, kněžna tvář a paní,
já dceru svou ti darem dám,
já dceru svou ti dám, ti darem dám!

…Tamino se vydá na cestu v doprovodu Papagena a tří chlapců, zvláště když se mu zjeví samotná Královna a odhalí mu všechnu bolest a hněv své mateřské duše…

7. výstup

PAPAGENO:
Hm, hm hm hm hm……………………….!

TAMINO:
Kde radu vzít, kdo řeč mu vrátí
hle, divné kouzlo vládne v něm.

PAPAGENO:
Hm hm hm hm ………..

TAMINO:
Kde radu vzít.

PAPAGENO:
Hm hm hm hm ………..

TAMINO:
kdo řeč mu vrátí,
hle, divné kouzlo vládne v něm,
hle divné kouzlo, divné kouzlo,
divné kouzlo vládne v něm.

8. výstup

I. DÁMA:
Slyš, dá ti milost kněžna má,
jsou svobodna zas ústa tvá.

PAPAGENO:
Zas Papageno pusou hýbá!

II. DÁMA
A lháti, to by byla chyba!

PAPAGENO:
Už nikdy lež, to ne, ba ne!

I. - III. DÁMA:
Ten zámek hrozbou zůstane.

PAPAGENO:
Ten zámek hrozbou zůstane.

I. - III. DÁMA:
Ten zámek hrozbou věčně zůstane !

I. - III. DÁMA, TAMINO, PAPAGENO:
Ó, kéž by tak i všichni lháři,
trest vzali za svůj slib a vzdech,
pryč zrada, jež se láskou tváří,
a svět je bratří krásný cech,
pryč zrada, jež se láskou tváří,
a svět je bratří krásný cech.

…na svou ochranu dostává princ čarovnou flétnu. Papageno, jemuž je dovoleno zase mluvit, dostane kouzelnou zvonkohru s příkazem chránit prince…

I. DÁMA:
Ó, hleď, zde flétna kouzelná,
tu dává tobě paní má.
Ta černá flétna ochrání tě,
a zvrátí nastražené sítě.

I. - III. DÁMA:
Ani všemohoucí bude všudy
a vítěz nad nízkými pudy,
kdo žal svůj lkal, hned blaho zná,
kdo stranou stál, hned láskou vzplá
Ó, černá flétna, je víc než skvost,
a víc než dat, zkrásní nám ten život náš,
sladká báj nás vede v ráj,
nás všechny v zemský ráj,
nás v krásný, krásný ráj!

PAPAGENO:
Teď vy čarokrásné víly,
smím-li, půjdu zase dál.

I. - III. DÁMA:
Sám však nepůjdeš můj milý
kněžna chce, bys hned se dal
s princem poutí výš a výše,
až do Sarastrovy říše.

PAPAGENO:
Ne, tu cestu kozel vem!
Od vás samých slyšel jsem,
jaký je to divný pták.
Popad by mne bez milosti,
popad, upek maso, kosti,
popad, upek maso, kosti
schroust by mne jak litý drak.

I. - III. DÁMA:
On štít je tvůj, jen při něm stůj,
a věrně služ, on pán je tvůj.

PAPAGENO:
I kéž by prince čerti vzali.
Ty ptáčky dobře znám.
On velký pán, a já jen malý,
pláchne pán, zbudu sám!

I. DÁMA:
Nuž, vezmi tento dárek jen!

PAPAGENO:
Aj, aj, co však je asi v něm?

I. - III. DÁMA:
Ó, slyš ty zvonky, slyš je hráti.

PAPAGENO:
Jen budou-li se ke mně znáti?

I. - III. DÁMA:
Ó, neměj strach, už vládneš jim!

I. - III. DÁMA, TAMINO, PAPAGENO:
Libé zvonky, černé flétny,
pomohou vám k světlu ze tmy.
/nám/
Sbohem už, je čas, už jdem,
sbohem už, a děkujem!
sbohem už a děkujem!

TAMINO:
Však děvy drahé, nastokrát,

PAPAGENO:
jak najdeme cestu na ten hrad?

TAMINO + PAPAGENO:
Jak najdeme jen ten černý hrad,
jak najdeme cestu na ten hrad?

I. - III. DÁMA:
Tři pacholata, hoši zlatí,
ti cestou budou při vás státi.
A laškovat a v slunci hrát,
vy pilně dbejte jejich rad.

TAMINO + PAPAGENO:
Tak sbohem už, je čas, my jdem,
a děkujem, a děkujem !

I. - III. DÁMA, TAMINO, PAPAGENO:
Tak sbohem už, je čas, my jdem
a děkujem a děkujem a děkujem !

…mouřenín Monostatos, hlídač Paminy, chce získat princezninu náklonnost, a když se diví a brání, neváhá užít násilí …

11. výstup

MONOSTATOS:
Pojď, ty krásko, dál, jen dál!

PAMINA:
Jaká to trýzeň, ach, a žal !

MONOSTATOS:
A víš, co teď tě čeká?

PAMINA:
Ach, smrt mne málo leká,
mně líto máti, máti mé,
vždyť touhou, žalem zahyne!

MONOSTATOS:
Hej, rychle pouta, pouta sem!
Má nenávist tě zdrtí!

PAMINA:
Ó, přej mi, přej mi smrti!
když nic tvou vůli nezmění!

MONOSTATOS:
Teď pryč, teď pryč!
Sám chci tu zůstat s ní.

„Wo bin ich wohl?
wo mag ich sein?“

…v kritické chvíli se objeví Papageno, před nímž mouřenín prchá…

12. výstup

PAPAGENO:
Kde to jsem jen?
Zda je to sen?
Aj, aj, tam uvnitř, vida!
I co, jen dál a vpřed!
Aj dívka, z růže květ
a bělejší než křída!

„HU! Das ist der Teufel
sicherlich…“

MONOSTATOS + PAPAGENO:
Hu, to čert je zajisté,
to čert, to čert je zajisté!

PAPAGENO:
Měj soucit!

MONOSTATOS:
Měj soucit!

PAPAGENO:
… a smiluj se!

MONOSTATOS:
… a smiluj se!

PAPAGENO + MONOSTATOS:
Hu ! hu! hu! Hu!

…Papageno podle obrázku pozná Paminu a vypráví jí, že její matka ji posílá na pomoc prince Tamina, který z lásky k ní ji vysvobodí z moci Sarastrovy…oba skládají v lásku velikou naději. Snaží se uprchnou, ale Monostatos je chce zadržet. Zvuk zvonkové hry přivede jeho i ostatní stráže do transu a tím se uprchlíkům otevírá cesta ke svobodě …

„Bei Männern,
welche Liebe Fühlen…“

14. výstup DUET

PAMINA:
Kde muž je, který lásku cítí,
tam dobré srdce stálý host.

PAPAGENO:
A lásku láskou oplatiti
pak žen je sladká povinnost

PAMINA + PAPAGENO:
Nám láska krásou všech je krás,
jen láska pravý život v nás,
jen láska pravý život v nás.

PAMINA:
Je láska lékem žalu, trýzni,
a lásce slouží každý tvor.

PAPAGENO:
Je vláhou dnů a douškem žízni,
jí živ je tvorstva valný sbor.

PAMINA + PAPGENO:
A praví nám svou výsostí,
jsme děti boží radosti,
muž, žena dětmi radosti.
Každý muž a žena s ním,
duše dvě, v nich jeden cit,
světlo věčné budou zřít,
duše dvě, v nich jeden cit,
světlo věčné budou zřít,
světlo věčné zřít!

…zatím chlapci přivedou Tamina ke třem chrámům. Nabádají ho k vytrvalosti a k mlčenlivosti. Vyjde mu vstříc mluvčí řádu a od něho se Tamino dozví, že domnělý démon Sarastro je ve skutečnosti šlechetný vládce chrámu moudrosti, do něhož je však dovoleno vejít jen těm, kteří hledají cestu ze tmy ke světlu …… Taminův hněv vůči Sarastrovi vyvolaný obžalobou Královny noci mizí. Vnitřní hlas mu říká, že Pamina žije a že ji už Papageno našel, protože se ozvala jeho zvonkohra …

„Zum Ziele fuhrt dich diese Bahn …“

15. výstup
TŘI CHLAPCI:
Hle, cesta, tou se rázně dej,
tou mládne máš co vítěz jíti.
A nás teď pilně slyš a dbej,
buď stálý, skrývej hruď co vítí?? /???/

TAMINO:
Jste moji rádci, ptám se vás,
kdy matce dívku vrátím zas?

TŘI CHLAPCI:
To říci zákaz brání nám.
Buď stálý, skrývej hruď co cítí.
A pomni jen, jdeš zcela sám a sám,
i vítěz máš si býti.

TAMINO:
Co děli rádci, hoši zlatí,
ať věčnou pravdou srdci platí.
Kde jsem to jen? To děs či slast?
Tu přede mnou čí dům a vlast?
Hle, sloupy ty jeví
a brány svým třpytem,
že moudrost a dílo
a um zde je bytem,
kde tvůrčí duch píle
svůj chrám má a stan,
tam ctnost má svůj trůn,
tam je duch král a pán!
Proč mám ještě váhat,
nač déle tu stát.
Vždyť žádám věc dobrou,
nač měl bych se bát?
Teď chvěj se bídný rádce ty!
Pamině drahé, Pamině drahé v ústrety.

HLAS:
Jdi zpět!

TAMINO:
Jdi zpět! Jdi zpět!
Hle, tam snad cíl je můj!

HLAS:
Jdi zpět!

TAMINO:
Ach, tam i zde „jdi zpět“!
Však tu, zde ještě je vchod,
snad více tam jim budu vhod.

KNĚZ:
Co poutníku tě vede sem?
Co hledáš v této svatyni?

TAMINO:
Já ctnost a lásku chtěl bych z ní.

KNĚZ:
V těch slovech smysl vznešený.
Leč kde ty míníš najít dary?
Ne láska vede tě, ne ctnost,
však záští pomsty zhoubné čáry.

TAMINO:
Já přišel ztrestat zlosyna!

KNĚZ:
Ne, zlosyn žádný u nás není.

TAMINO:
Což pánem vám Sarastro není?

KNĚZ:
Tak jest! Sarastro nás je pán!

TAMINO:
Však v chrámu moudrosti snad ne!

KNĚZ:
Ba v tomto chrámu on je pán!

TAMINO:
Pak vše je bídný klam a mam.

KNĚZ:
Chceš zas už mládče jít?

TAMINO:
To chci, a rád zpět se dám,
chrám tento nechci zřít!

KNĚZ:
Nuž promluv, vypověz,
co zmátlo tebe jen.

TAMINO:
Sarastro vládne zde,
to hrůzy plný sen!

KNĚZ:
Slyš, máš-li život rád,
už promluv, rychle mluv !
Ty chováš nenávist ?

TAMINO:
A na věky, buď jíst !

KNĚZ:
Proč chováš k němu hněv ten zlý ?

TAMINO:
Je zhoubce litý, nelidský !

KNĚZ:
Co díš, a máš-li důkaz jistý ?

TAMINO:
Mně nářek ženy důkaz jistý,
ji on se divě mstí zlou mstou !

KNĚZ:
Ty máš od ženy moudrost svou ?
Co slov jen žena proplýtvá,
a v pouhém slůvku víra tvá?
Kéž by ti sum Sarastro přál,
a pravdu poznat tobě dal.

TAMINO:
Tu pravdu jeho dobře znám,
vždyť dceru vzal té jasné paní,
Paminu vzal bez slitování !

KNĚZ:
Co říkáš, pravda, přiznávám !

TAMINO:
Kde je teď, úkryt její znáš ?
Snad nuž ji na oltáři sklál?

KNĚZ:
Můj synu, kroť svůj bol a žal,
však pravdu jednou poznat máš !

TAMINO:
Ach, rád bych pravdu, pravdu znal !

KNĚZ:
Mně jazyk váže přísaha.

TAMINO:
A kdy se pravda zraku zjeví ?

KNĚZ:
Až přátelstvím si cestu k nám,
ven z hloubi tmy v náš najdeš chrám.

TAMINO /sám/:
Věčná ty tmo, ó, věčné mraky,
kdy padne svit v mé slepé zraky ?

SBOR:
Hned, hned, nebo nikdy ne !

TAMINO:
Hned, hned, hned nebo nikdy ne.
Vy skrytí rádci rcete mi,
Pamina živa je?

SBOR:
Pamina, Pamina, živa je !

TAMINO:
Ó, dík, ó dík, ó dík vám tajemným.
Ó, kéž by jen v mé moci byla,
vám všemocní za vaše dílo,
vzdát dík a každičký svůj dech,
vám dáti, dáti vám vroucí vzdech !
Jak je to kouzlo tvé,
má vzácná flétno, vzácná flétno,
tón tvůj svítí,
až sama zvěř cit blaha cítí !
Jak velké je to kouzlo tvé,
má vzácná flétno, tón tvůj svítí,
až sama zvěř cit lásky ….
A jen Pamina, Pamina není zde.
Jen Pamina, není zde !
Pamino, Pamino, slyš mně,
slyš mne jen!
Ó, žel, ó žel ! Kde ? Kde ?
Kde ach, kde. jen nejdu tě.
Ha, to je Papagenův hlas !
To snad Paminu našel již,
to snad už v ústrety mi jde !`
To snad již dá mi blaho mé
již dá mi blaho mé, dá blaho mé !

…Tamino ovšem netuší, že Monostatos s otroky prchající dostihli. Fanfáry ohlašují Sarastrův příchod…

„Schnelle Fuesse, rascher Mut“

16. výstup

PAMINA + PAPAGENO:
Spějme, spějme, spěchem střel,
v týle litý nepřítel.
Kéž by Tamino zde byl,
on by nás tu, on by nás tu, ochránil.

PAMINA:
Má ty spáso !

PAPAGENO:
Tiše, tiše, tiše, tiše,
já to spravím.

/hraje na zvonky a Tamino mu na flétnu odpovídá/

PAMINA + PAPAGENO:
Hlase z dálky, tak tě zdravím !
Ach, to je přátelský hlas !
to byl flétny spásný hlas !
Ty mé štěstí, blahá chvíle !
A teď čile, a teď čile, a teď čile !
Ty mé štěstí, blahá chvíle !
Ach, jen čile, ach jen čile …..

„Nur geschwinde !
Nur geschwinde

MONOSTATOS:
„Ach, je čile, ach, jen čile,
ach, jen čile!
Ha, tak přece jsem vás chyt.
Pouta sem a kolem těla,
aby čilost meze měla,
meze měla, meze měla!
Já měl lstivě šálen býti.
Rychle sem, vy strážci hbití!
Rychle k dílu, pojďte sem!

PAMINA + PAPGENO:
Ach, ó, žel, ten tam je sen!

MONOSTATOS:
Rychle k dílu, pojďte sem!

PAPAGENO:
Teď je čas, teď je čas,
přijde hlas, jenž zkrotí vás.
Kéž by hra ta zvonková,
hláskům dala niti, zníti.
Kouzlo tvé až mocně cítí!

MONOSTATOS + otroci:
To libé jsou zvuky,
to rajský je hlas!
Larala lala, larala la larala !
Mně krásně, mně blaze,
ta slast, ach ta slast !
Larala lala, larala la larala !
Já chtěl bych ji věčně,
tu slast, ach, tu slast !
Larala lala, larala la larala !

PAMINA + PAPAGENO:
Jak ty zvonky čarovným
zvukem škůdci brání,
kéž by každý duchem svých
zněl tak bez ustání,
pak by souzvuk věčný v nás,
tvořil život plný krás.
Jen ten souzvuk přátelství
mírní tíhu žití,
kde se růže lásky stkví,
člověk blaho cítí.

SBOR:
Ať žije Sarastro, buď jemu sláva!

PAPAGENO:
Co to? Čí to hlasy?
Já divím se, ta hrůza !

PAMINA:
Ó teď se s námi slehni zem,
to Sarastro se blíží sem !

PAPAGENO:
Ó, kdybych muškou byl,
jak rychle bych se ztratil!
Být sněm, jak bych se vrátil,
a v domku svém se skryl!
Co teď jim říci máme?

PAMINA:
Jen pravdu, jen pravdu,
k pravdě se vždy známe!

….Pamina se Sarastrovi vyznává, že chtěla z jeho říše uprchnou jen z odporu k Monostatovi. Také by se ráda vrátila k matce, ale Sarastro ji varuje před její zlou mocí. Moudrý vládce prohlédne tužby jejího srdce a také pravý důvod útěku: „Poznala jsi lásku…“ Pamina může volit svobodně, ale odejít zatím nesmí…

18. výstup

„Es lebe Sarastro,
Sarastro soll leben!“

SBOR:
Ať žije Sarastro,
on zář naše pravá !
Kde on, tam i nám
požehnání a sláva !
On žij věčným žitím,
buď jasný náš pán !`
On žij věčným žitím,
buď jasný náš pán !
On k štěstí a spáse,
on nám všem je dán,
on k štěstí a spáse,
on nám všem je dán,
nám k spáse je dán,
nám k spáse je dán !

PAMINA:
Ach, pane můj, mou zpověď slyš,
já chtěla opustit tvou říš.
Však nejsem vinna jenom já,
ten mouřenín mou lásku žádal,
a proto, ach, jsem v dálku šla !

SARASTRO:
Ó, vstaň mé dítě, zjasni líce !
Já vím co v nitru tvém se děje,
a žádost jeho každou znám,
tys láskou jata, vím a znám,
láskou, vím a znám !
Ať láska dal tě blaze hřeje,
leč nesmíš jíti z říše mé,
ať láska dál tě blaze hřeje,
leč nesmíš jíti z říše mé.

PAMINA:
Mne vede v dal jen povinnosti,
vždyť moje matka…

SARASTRO:
Ale zbloudilá !
Muž ví jak vaše srdce vésti,
neb sobě zůstaven cit vybočí
a svádí ženy k scestí !

…Monostatos, který přivádí Tamina, očekává odměnu, že uprchlíky zadržel, ale Sarastro jej dává naopak spravedlivě potrestat. Pamina a Tamino se konečně setkávají tváří v tvář…vyznají se ze vzájemné náklonnosti. Při pohledu na ně rozhodne Sarastro takto: Dříve než se naplní jejich láska, musí Tamino prokázat svou mravní zralost. Bude podroben zkoušce v síly očisty, je-li hoden vyššího štěstí. Tamino uposlechne výzvu a Papageno, kterého se to rovněž týká, spěchá pln starostí za svým pánem

19. výstup

„Nun, stolzer Jüngling,
nur hierher !“

MONOSTATOS:
Jen pěkně sem, jen pěkně k nám !
Zde čeká Sarastro, náš pán !

PAMINA:
Toť on !

TAMINO:
Toť ona !

PAMINA:
Můj rajský sen !

TAMINO:
Toť ona !

PAMINA:
Toť on !

TAMINO:
Můj rajský sen !

PAMINA:
Ó, nevýslovné objetí !

TAMINO:
Ó, nevýslovné objetí !

PAMINA + TAMINO:
jímž duše k nebi povzletí.

SBOR:
Co se to děje ?

MONOSTATOS:
Hleďte, ta troufalost !
Jak to lísá ! Už dost ! Už dost !
Tvůj otrok u tvých nohou leží,
ač rab jen tvůj, přec dobře střeží !
Ó, pomni, jaká drzá lež.
Ten ptáček, ten s ním spolčen jest
a Paminu ti vzíti chtěli,
však já jej přelstil, strážce bděly.
Ty znáš mne, víš, že věrnost má…

SARASTRO:

Ať výplatu svou rázem má!
Hej, hned mu dejte odměnou..

MONOSTATOS:
Já zářím, zřím-li tvář jen tvou.

SARASTRO:
Ran stovku a každou z nich mířenou !

MONOSTATOS:
Ach pane, taký dík jsem nečekal !

SARASTRO:
Ne dík, jen mzdu tvou jsem ti dal !

SBOR:
Ať zdráv je Sarastro,
on pán náš je vlídný
a zvídá kdo hoden
a ví, kdo je bídný !

SARASTRO:
Teď odveďte ty hosty naše zde
a veďte je v síně očisty,
však dbejte, rouška zahal tvář,
ať nedělí je blesku zář !

SBOR:
Když mravnost, přísná míra vah,
bdí tam, kde vzestup drah a snad,
bdí tam, kde vzestup drah a snah,
kde vzestup snah,
kde zem se mění v rajskou zář,
pak zem se změní v rajskou zář,
a blízko všem je boží tvář,

konec I. jednání

——————————————————————————————————————————

JEDNÁNÍ DRUHÉ

…V síni moudrosti se scházejí zasvěcenci, aby posoudili Taminovy lidské vlastnosti. Sarastro se za něj přimlouvá: „ je víc než princ - je člověk ! „ …

„O, Issis und Osiris,
schenket“

výstup
/od/

SARASTRO:
Ó Isis a Osiris, přejte svou moudrost
zářnou, závratnou.
Dobrou jim cestou jíti dejte,
posilte krok, když váhá tmou,
posilte krok, když váhá tmou !

SBOR:
Posilte krok, když váhá tmou !

SARASTRO:
Zkoušku ať poznají a zrají,
ale když zhoubou klesnout mají,
přejte jim slávu za jejich ctnost,
skloňte jim k rajským sídlům most
skloňte jim k rajským sídlem most.

SBOR:
Skloňte jim k rajským sídlem most.

…Tamino přísahá své odhodlání, dosáhnout nejvyšší ctnosti bez ohledu na nebezpečí. Před začátkem zkoušek dovolí Sarastro milencům, aby se ještě jednou setkali. Pamina však zasvěceným nedůvěřuje. Ani Papageno si není jistý, nerad by přišel o své pohodlí, a na moudrosti mu moc nezáleží. Až příslib, že obstojí-li může dostat dívku jemu nahlas podobnou, mu dodá srdnatosti. První zkouška je mlčenlivost a vyžaduje pevnost proti ženské lsti.
Tamino a Papageno obstojí, třebaže je tři dámy Královny noci chtějí odradit a poštvat proti strážcům řádu…

5. výstup

„WIe ? Wie ? WIe ?“

I. - III. DÁMA:
Aj, co zřím?
Kdo to oba zvábil sem?
Vím, vím, vím,
v zajetí jste strašlivém !
Už vizte, po vás obou veta !
Ať rek jsi reků, až jsi sketa !

PAPAGENO:
Ne, ne, ne, vždyť já chci žít !

TAMINO:
Papageno, ticho, klid !
Zapomněls už slovo dané,
mlčet, ať se co chce stane !

PAPAGENO:
Však slyším, ztracen život náš !

TAMINO:
Ticho, pravím, mlčet máš !

PAPAGENO:
Pořád máš a máš a máš !
a pořád máš a máš a máš !

I. - III. DÁMA:
Už blízko naše paní je,
už tajně vnikla v bílý chrám.

PAPAGENO:
Co díš? Tvá paní, že jde k nám?

TAMINO:
Ticho, pravím, mlčet máš.
Chceš-li bloude žvásty svými,
znova klesnout v náruč viny?

I. - III. DÁMA
Tamino, slyš, vám běda, běda !
Však vzpomeň, královnu jsi žel.
V tom chrámu přepodivná věda,
a zhouba duší, zhouba těl !

TAMINO:
Kdo moudrý, zkoumá, málo dbá,
co lají ústa zlovolná.

I. - III. DÁMA:
V tom chrámu přepodivná věda

TAMINO:
Moudrý kdo je, moudrý kdo je.

I. - III. DÁMA:
a zhouba duší, zhouba těl.

I. DÁMA:
Kdo k těm se dá a v jejich cech,
ach, jen pláč už zná a marný vzdech,
jen pláč už zná a marný vzdech,
jen pláč a vzdech, jen pláč a vzdech !

II. DÁMA:
Kdo k těm se dá a v jejich cech,
jen pláč už zná a marný vzdech !
jen pláč a vzdech !

III. DÁMA:
Kdo k těm se dá a jejich cech,
jen pláč už zná a marný vzdech !

PAPAGENO:
Ať chrám jde k času, ať jde k ďasu,
ať jde k ďasu, toho nech !
Řekni Tamino, pravda to?

TAMINO:
Je žena, hlavu ženskou má.
Už mlč, co dím, ty věř a dost !
Slíbils jak muž, znej povinnost !

I. - III. DÁMA:
A proč jsi k nám až hrůza skoupý?
A Papageno tíž, mluv hloupý!

PAPAGENO:
Já rád bych mluvil … leč …

TAMINO:
Mlč !

PAPAGENO:
Když on jen pořád mlč !

TAMINO:
Mlč !

PAPAGENO:
Že povím hned co nitro cítí.

TAMINO:
Že povíš hned, co nitro cítí,
toť věru hanba veliká.

I. - III. DÁMA:
Zde nevzkvétá nám žádné kvítí,
zde žádný dík nás nečeká !

TAMINO + PAPAGENO:
Zde nevzkvétá vám žádné kvítí,
zde žádný vděk vás nečeká !

I. - III. DÁMA:
Zde nevzkvétá nám žádné kvítí,
zde žádný dík nás nečeká !

I. - III. DÁMA + TAMINO + PAPAGENO:
Kdo muž je svůj a vůli má,
ten mlčet zná, a mlčet zná !
Kdo muž je svůj a vůli má,
ten mlčet zná a mlčet zná,
a mlčet zná a mlčet zná !

SBOR:
Je svatyně zle zneuctěna !
Už ustup ta klamavá pěna !

I. - III. DÁMA:
Ó, žel ! Ó, žel !

PAPAGENO: /padá k zemi/
Ó‚ žel, ó žel, ó, žel !

Monostatos se opět pokouší získat Paminu…Vnikne do její ložnice a chce ji políbit, ale je vyrušen Královnou noci, která se chce přesvědčit, jak Tamino připravil únos její dcery…
Když se dozví, že se princ přidal k zasvěceným, prokleje ho a Pamině předá dýku s rozkazem, aby zavraždila Sarastra a zmocnila se Slunečního druhu

„Der Holle Rache
koch in meinem Herzen“

8. výstup
/od/

KRÁLOVNA:
Pekelný žár mi v hrudi bouřeně jásá,
zmar, krutý nářek, zmar, bída,
krutý nářek v duši plá.
Buď z ruky tvé Sarastro vzejde zkáza,
Sarastru vzejde zkáza,
neb navždy kletba tebe stihne má,
neb navždy … tebe kletba stihne má,
kletba stihne má !
Mé lásce, touze, veta,
buď hnána, štvána, kleta,
buď hnána, štvána, kleta,
tvůj pláč ať žalně vzlétá
v pospas věkovitým tmám,
buď hnána, buď štvána,
v pospas dána pekel věkovitým tmám,
věčným tmám, věčným tmám,
ach, věčným tmám !
On zhyň, tak já, tvá paní žádám !
Já, já, já, věční bozi vám to přísahám.

…Pamina je zděšena. Zatímco Královna zmizí, přikrade se Monostatos, který cely rozhovor vyslechl a chce z toho těžit. Vrhá se na Paminu, ale zasáhne sám Sarastro. Ve smrtelném strachu prozradí Monostatos Královniny vražedné úmysly, ale Sarastro prohlédne falešného zrádce a zapuzuje ho z posvátného území, kde se násilí trestá. Pamininy obavy, že se Sarastro bude mstít její matce, uklidí vládce slibem a důvěrou v sílu lidského dobra…

12. výstup
/od/

„Indiesen heil’gen Hallen“

SARASTRO:
Zde v jasném světle chrámu,
vás pomsta nečeká,
zde proti lsti a klamu,
bdí láska odvěká.
Zde kráčí přítel s přítelem
a bratr s bratrem v krasší zem,
zde kráčí přítel s přítelem
a bratr s bratrem v krasší zem,
tam v krasší, krasší zem, !
Zde v chrámu věčné záře
kdo člověk bratry má,
jen přátelství jsou tváře
a nesvár zhasíná.
Zde krb a dům a sídlo je,
zde živ je duch, jenž miluje.

…Pro Tamina a Papagena pokračuje zkouška mlčení…Tamino odolá pokušení hladu a žízně. Když pak zvuk jeho flétny přivolá Paminu, je jeho mlčenlivost podrobena zvlášť těžké zkoušce, neboť Pamina si jeho mlčení vyloží jako zradu na její lásce a v zoufalství zatouží zemřít…
Mezitím Papageno s chutí hodoval, až propásl Taminův odchod za další zkouškou. Před ní se Tamino může rozloučit s Paminou, ale ani jí se nepodaří zadržet ho od poznání „slasti duchů zasvěcených“…Papageno tyto radosti nikdy nepozná, zvláště když se jeho nevěsta změní z babice v rozkošnou Papagenuku…ta však okamžitě mizí a Papageno je sám se svou touhou…Pamina je zoufalá, že ji Tamino opustil, ale přispěchají ji na pomoc tři chlapci, kteří ji odvedou za ním a ujistí ji, že Tamino podstoupil všechna nebezpečí jen z lásky k ní…

zkoušky 26-11-1991
árie Paminy playback (značení hudby dle ing. Špalda č. 17)

18. výstup

(od Paminy „ Ach, už nic…“
„Ach, ich fühl’s…)
Ach, ich fühl’s, es ist verschwunden
Ewig hin de Liebe Gluck
Nimmer kommt ihr, Wonnenstunden
Meinem herzen mehr zurück !
Sie, Tamino, diese Tranen
Fliessen , Trauter, die allein
Fuhlst du nicht der Liebe Sehnen
So wird Ruh im Tode sein !

Ach, už nic mi nenavrátí jej,
jenž byl, ach, blahem mým.
Slasti, už mi v prsou pláti
nechceš teplem zářivým.
Hleď, Tamino, hleď, jak toužím,
slyš můj pláč, viz slzy mé,
což necítíš, jak se toužím
hrob ať zmírní nářky mé!

„ Seid uns zum weitenmal willkommen“

16. výstup

I. - III. CHLAPEC:
Vítejte nám zpět z pouti z dáli,
vraťte se zpátky v pánův jas!
Posílá vám, co strážci vzali,
flétna hle, zde ty zvonky zas.
Znaveni jste, však dobře víme,
jezte a pijte bez obav.
Až se zas příště představíme,
radost vám svitne na pozdrav.
Tamino věř ! Důvěru měj !
Ty Papageno, mlčet znej, mlč, mlč !
mlčet znej, mlč, mlč, mlčet znej !

„Ach, ich fühl’s es ist verschwunden“

18. výstup
/od/

PAMINA:
Ach, už nic mi nenavrátí jej,
jenž byl, ach, blahem mým,
jenž byl, ach, blahem mým.
Slasti, už mi v prsou pláti
nechceš teplem zářivým,
nechce teplem, ne,
nechceš teplem zářivým.
Hleď, Tamino, hleď, jak toužím,
slyš můj pláč, viz slzy mé.
Což necítíš, jak se soužím,
hrob ať zmírní,
hrob ať zmírní nářky mé,
což necítíš jak se soužím,
láskou, láskou k tobě soužím,
hrob ať zmírní nářky mé,
ach nářky mé !

20. výstup

SBOR:
O Isis a Osiris ! Zářný zdroji !
Už stoupá den a tma už neobstojí.
Už jiný jinoch novou záři cítí,
záhy už naší službě bude žíti.
Již zkoušen jest, a číst se staví,
teď, teď stoupá výš k bráně tajemství,
teď, teď stoupá výš k bráně tajemství,
k bráně tajemství, tajemství, tajemství.

21. výstup
/od/

TAMINO:
Zpátky !

PAMINA:
Chceš moje lásko vskutku jít?

SARASTRO:
On jde a vrátí klid a mír !

PAMINA:
A zkáza tobě cestou hrozí.

TAMINO:
Mně plane světlo, stráž jsou bozi.

PAMINA:
A zkáza tobě cestou hrozí.

TAMINA + SARASTRO:
Mně/mu plane světlo, stráž jsou bozi.

PAMINA:
Ty nevrátíš se nikdy milý,
já dobře vím to, vím té vím !

TAMINO + SARASTRO:
Jde nebes vůle se mnou /s tebou k cíli
ta bude věrným vůdcem mým / tvým !

PAMINA:
Ó, kdybys znal, co láska cítí,
ty nešel bys tak odhodlán,
ty nešel bys tak odhodlán !

TAMINO + SARASTRO:
Já / On dobře vím / ví, co láska cítí
a věčně tvůj jsem / je tobě dán,
a věčně tvůj jsem / je tobě dán.

SARASTRO:
Teď platí slib a platí víra.

PAMINA + TAMINO:
Ta úzkost jež mi srdce svírá,

SARASTRO:
Teď platí slib a platí víra.

PAMINA + TAMINO:
Ta úzkost, jež mi srdce svírá !

SARASTRO:
Už musí dál a dále jít !
Teď platí slib a platí víra.
Už musí jít, už dále jít !
Jen dal, jen dal, tys slovo dal,
už pospěš, už pospěš
jen dál a dál, tys slovo dal !
Teď platí slib, ó vítej zpátky !
Ó, vítej zpátky !

TAMINO:
Pamino drahá, musím jít, vskutku jít !
Ta úzkost, jež mi srdce svírá !
Pamino drahá, musím jít !
Je třeba jít ! Je třeba jít ! Má drahá !

PAMINA:
Tamino drahý, musíš jít „
Tamino ! Tamino ! Což musíš jít?
Což musíš jít? Tamino !

PAMINA + TAMINO:
Bůh tě chraň, bůh tě chraň…!
Ach, blahý míre, vrať se zpátky !
Vrať se zpátky ! Vítej !
Bůh tě chraň, bůh tě chraň !

…Papageno tyto radosti nikdy nepozná, ale jemu to vůbec nevadí, zvláště když se jeho nevěsta změní z babice v rozkošnou mladičkou Papagenku. Ta však jak se objeví okamžitě zmizí a Papageno zůstává sám se svou touhou …

„Ein Madchen oder Weibchen“

23. výstup
/od/

PAPAGENO:
Ach dívku mít a lásku,
co za ní bych jen dal,
ó roztomilou krásku,
ach, jak bych zaplesal,
ach, jak bych zaplesal,
Ach, jako bych zaplesal !
Ta hned bych zas okřál jak v máji,
a zpíval a smál se jak v ráji,
a na světě byl bych tak rád,
hej rád byl bych a nastokrát,
a zpíval a smál se jak v ráji
a na světě byl bych rád,
hej, rád byl bych nastokrát !
hej, rád byl nastokrát,
Ach dívku mít a lásku,
co za ni bych jen dal,
ó, roztomilou krásku,
ach, jak bych zaplesal,
ach jak bych zaplesal,
ach, jak bych zaplesal !
Když lásku mi nechcete dáti,
má bolest do hrobu mne sklátí
však dáte-li ručku a ret
mé srdéčko zaplesá hned,
což nechce mi žádná nic dáti,
však dáte-li ručku a ret,
mé srdéčko zaplesá hned !
to zaplesá hned
to zaplesá hned !
Ach dívku mít a lásku,
co za ní bych jen dál !
ó roztomilou krásku,
ach, jak bych zaplesal,
ach, jak bych zaplesal,
ach, jak bych zaplesal !
Kde dívčina je mezi vámi
co účinku bělostnou dá mi ?
Jen jediná ráda co má
sic udolá mě touha má,
jen jedna jen jedna,
buď má jen jediná ráda co má,
sic udolá mě touha má,
ba touha to má, ba, touha to má !

„Bald prangt, den Morgen zu verkünden“

26. výstup

I. - III. CHLAPEC
Již záhy zvěstem spásné záře
tu záblesk svitne zas
a zmůže blud a zmůže lháře,
náš pan, jenž pouhý jas.
Ó, míre přijď. vrať se sladký,
ó, vrať se v lidské srdce zpátky,
pak zem se vzepne k výšinám)a člověk vzroste v boží chrám,
a člověk vzroste v boží chrám.
Však hle, co Pamina tak touží ?
A kde že je : Ó přeubohá !
To láska zklamaná ji souží.
Ó, potěšme ji bědnou děvu,
jak valný její osud je.
Ó, kéž by Tamino byl zde !
Hle, hle, teď v ústraní se hned,
co dívka dí, si poslechnem,
ty její nářky, nářky poslechnem.

Pamina je zoufalá, že ji Tamino opustil, ale opět jí na pomoc přispěchají tři chlapci, kteří ji odvedou za ním a ujistí ji, že Tamino podstoupil všechna nebezpečí jen z lásky k ní…

„Du also bist mein Brautigam?“

27. výstup

PAMINA:
Ty tedy jsi můj pán a choť.
Jsem tvá, jen tvá,
Ó, pojď, ó pojď !

I. - III. CHLAPEC:
Co blouznění to znamená !
Ty ubohá, ta zmámená !

PAMINA:
Už jsem ó, drahý, tvá, jen tvá,
už záhy choť tvá, záhy se ti vzdá,
už se ti záhy vzdá, ti vzdá !

I. - III. CHLAPEC:
Mámení jí hlavou šílí,
blouzněním jí ústa kvílí.
Dívko, dívko, vzchop se již.

PAMINA:
Ach mně volá noc a hrob,
on, jejž tak jsem ráda měla,
dávno zapomněl mne zcela.
Ach, zde matčin dobrý lék

I. - III. CHLAPEC:
Ten hřích ten bohy rozhněvá.

PAMINA:
Raděj touto dýkou mříti,
než s tím žárem v duši žíti !
Matko, matko, teď tvou zlobu znám,
a z tvé pomsty zkázu mám !

I. - III. CHLAPEC:
Dívko, nechceš s námi jít ?

PAMINA:
Ach, je dovršen můj žal !
Sbohem drahý, jenž jsi lhal !
Viz, Pamina nechce žít !
Zde ta dýka dá mi klid !

I. - III. CHLAPEC:
Dívko, dívko, stůj, ó, stůj !
Kdyby zřel tě tak tvůj milý,
kles by sklon a bolem zpily,
vždyť jen tvůj chce být, jen tvůj !

PAMINA:
Jak ? On lásku, lásku cítí ?
A před v dálkách může žíti,
ode mne se odvrátil !
Proč tak krutý, krutý byl.

I. - III. CHLAPEC:
Nesmím ti to vyjeviti,
ale dáme ti ho zříti,
uvidíš a zaplesáš,
jak se srdcem odevzdán,
jak jen láskou v pouť byl štván.
Pojďme tam, kde čeká on !

PAMINA:
Pojďme tam, kde čeká on !

I. - III. CHLAPEC: + PAMINA:
Pojďme tam, kde čeká on,
pojďme tam, kde čeká on,
kde čeká on, kde čeká on, kde čeká on.
Dvě duše, když je láska spojí,
moc žádná, žádná nerozdvojí.
Je marná zloba, marná zlost,
jsou bohům samým pro radost,
jsou bohům samým pro radost,
jsou bohům pro radost
jsou bohům pro radost, pro radost !

…Mezitím dva ozbrojenci připravují Tamina na nejnebezpečnější zkoušku: na cestu vodou a ohněm. Pamina jej chce doprovázet a sama se této zkoušce podrobit…
…I když to odporuje příkazům řádu, přiznává se vyjímečně i jí právo na zasvěcení…
…Jejich společná odvaha a jednotná vůle dodává oběma sílu …
…A tak pod ochranou kouzelné flétny vstupují do chrámy vyvolených …

„Der, welcher wandert diese Strasse voll Beschwerden“

28. výstup

DVA MUŽI Z CHRÁMU SARASTROVA:
Kdo krokem raka kráčí branou odříkání,
jej plamen, vzduch a zem a voda chrání
když závrať zmůže propast, děs a mírnou říše,
z pout zemských vzletí k světlu výš a výš !
On hrouží zrak svůj v bohů věčnou zář,
tam tajemství mu odhalí svou zářnou tvář.

TAMINO:
Vše překonám a mužem budu,
a stezkou sráznou smrti půjdu,
už neváhám, ať zřím, ať zřím,
jsem bázně prost, ať zví, ať zvím.

PAMINA:
Tamino můj, ó, duše má.

TAMINO:
Co slyším? Má dívku drahá?

DVA MUŽI Z CHRÁMU SARASTROVA:
A smí teď se mnou /s tebou, se mnou /s tebou jít,
nic už, nic už nezabrání
až do té chvíle poslední,
až do té chvíle poslední.

TAMINO:
A smím teď, smím s ní promluviti?

DVA MUŽI Z CHRÁMU SARASTROVA:
Ty smíš, ty smíš s ní promluviti.

TAMINO:
Kéž záhy uzříme se zas.
Ó, blaho, družně kráčet v jas !
Kde víra provází nás tmou,
tam dána spása odměnou,
tam dána spása odměnou,
tam dána spása odměnou.

DVA MUŽI Z CHRÁMU SARASTROVA:
Kéž záhy uzříme vás zas,
ó, blaho, družně kráčet v jas.
Kde víra vás provází tmou,
tam dána spása odměnou,
tam dána spása odměnou.

„Tamino mein ! O, welch ein Gluck!“

PAMINA:
Tamino můj, ó, blaho mé !

TAMINO:
Pamino má, ó, blaho mé !
Ó, hleď, tu bránu zkázy,
jdem v náruč věčným tmám.

PAMINA:
Můj krok tě doprovází,
má lásko, nejdeš sám!
Tvůj chrániti budu dech,
ó, nech mne jít, ó nech !
Jde láska s námi napořád
a bude naší pouti přát.
Ty čárkou flétnu k ústup vznes,
ať chrání nás, když svírá děs.
Je två, v tu flétnu otec můj
své vdech dary, nedal svými čáry
a hlas ji všemohoucí dal,
by z houby k světlu, k výši vál.
Tu flétnu spásnou k ústup vznes,
ať chrání nás, když svírá děs.

PAMINA + TAMINO:
Nás chrání lásky spásný hlas
a vznáší z temnot v zář a jas,
nás chrání lásky spásný hlas,
tu vznáší z temnot v zář a jas,
v zář a jas, v zář a jas !

DVA MUŽI Z CHRÁMU SARASTROVA:
Vás chrání lásky spásný hlas
a vznáší z temnot v zář a jas,
vás chrání lásky spásný hlas
a vznáší z temnost v zář a jas,
v zář a jas, v zář a jas !

PAMINA + TAMINO:
Když planety kolkolem plály,
nám víta přišla na pomoc.
Teď dmou se vlny, slap se valí,
ať láska zmůže jejich moc,
teď dmou se vlny, slap se valí,
ať láska zmůže jejich moc !
Ó, zázrak, viz jak svět se staví,
toť víc, než lidské blažeností !

SBOR:
Zdar vám, zdar vám, zdar vám,
a vítězství !
Kdo došel zří, kdo obstál zví !
A matka Isis žehná vám.
Jen dál ! Jen dál ! Jen dál !
Zářnou branou vstupte v chrám,
vstupte září v chrám, dál, dál, dál !
Zářnou branou vstupte v chrám, dál, dál !
Zářnou branou vstupte v chrám !

…Mezitím se ubohý Papageno chce ze samé žalosti oběsit, ale jsou tu opět ti chlapci, kteří ho zachrání a vrátí mu jeho Papagenku…

29. výstup

PAPAGENO:
Papageno ! Papageno ! Papageno !
Žínko ! Milko ! Ty má krásko !
Vše marno !
Ach, kdo jen mi ji dá ! Dá !
Já s ní bych živ byl jako v ráji.
Já žvanil jsem, žvanil jsem a neposlechl,
a teď mi lítost krátí dech,
teď mi lítost krátí dech !
Co jsem tu trošku vína pil….
švarnou tu dívku chvíli zřel,
já za ni dal bych krev svých žil
a cítím bol a cítím žal !
Papagenko, holubinko,
Papagenko, drahá žínko !
Pryč je pryč a marné lkání.
Dost už toho naříkání !
Umřít už mi zbývá jen,
aby žel by zpečetěn.
Zde ať ptáčník údy houpá.
když jsi dívko takhle skoupá,
už ten svět mně netěší.
Dobrou noc, ty světe zlý !
Marně hledal jsem a hledal,
žádnou lásku jsi mi nedal,
tak už dost, už umírám,
krásným dívkám sbohem dám,
krásným dívkám sbohem dám.
Kdyby přec mě která chtěla,
než už v Pánu budu zcela,
zas tu smyčku s šíje dám.
Rcete jen, zda zůstat mám,
rcete jen zda zůstat mám !
Ani hlasu…Ani hlásku,
nikde ani hlásku !
Tak mi žádná nedá lásku !
Papageno, smyčku sem !
oženíš se s provazem!
Papageno, smyčku,
oženíš se s provazem !
Ne, a žádná ni, tož mři !
A žádná nic, nu tož mři !
dřív však čítám: raz, dva, tři !
Ráz ! dva ! tři !
Nuže dobrá, tak jen mři !
Nuže dobrá, tak jen mři !
Když je svět tak falešný,
dobrou noc mě krásné sny,
dobrou noc, mé krásné sny !

„Halt ein, o Papageno, und sei klug „

I. - III. CHLAPEC:
Ó, stůj ! Ó, stůj !
Ó Papageno, času dost,
je život jeden a je pro radost,
je život jeden a je pro radost !

PAPAGENO:
Vy samý žert jste, úsměv samý,
však vědět jak to srdce mámí,
i vás by jalo soužení,
i vás by jalo soužení.

I. - III. CHLAPEC:
Tak tedy dej těm zvonkům zníti,
jak žínku najít, poradí ti !

PAPAGENO:
Já zapomněl, i ty můj světe,
já zapomněl, i ty můj světe,
Ó, zněte zvonky mé, ó, zněte,
váš zvuk vše v radost promění,
váš zvuk vše v radost promění.
Zněte, zvonky, zněte, zvete milku sem !
Zněte, zvonky, zněte, zvete žínku sem !
Zněte, zvonky, zněte, zvete milku sem !
Zněte, zvonky, zněte, zvete žínku sem !
žínku sem, mou milku sem, mou žínku sem !

I. - III. CHLAPEC:
Teď Papageno, pohleď jen !

PAPAGENO:
Papapapapapapapapapapapapapa..gena?

PAPAGENA:
Papapapapapapapapapapapapapa..geno?

PAPAGENO:
Teď jsi má a navždy moje !

PAPAGENA:
Teď jsem tva a navždy tvoje.

PAPAGENO:
A tak buď má drahá žínka.

PAPAGENA:
Tvá, jen tvoje holubinka !

PAPAGENO:
Má drahá žínka. má holubinka !

PAPAGENA:
Ó, ta radost, ples a smích.

PAPAGENO:
Ó, ta radost, ples a smích.

PAPAGENA:
Až nám shůry bude přáno.

PAPAGENO:
Až nám shůry bude přáno.

PAPAGENO + PAPAGENA:
a té naší lásce dáno,
a té naší lásce dáno,
půl tuctu broučků rozmilých,
rozmilých, rozmilých, rozmilých,
půl tuctu broučků rozmilých

PAPAGENO:
Nejprve malý Papagenko,

PAPAGENA:
pak zase malá Papagenka.

PAPAGENO:
Papagenko, Papagenko, Papagenko…

PAPAGENA:
Papagenka, Papagenka, Papagenka …
Ta radost, až ta naše láska se zdaří.

PAPAGENO:
Ta radost, až ta naše láska se zdaří.

Oba: PAPAGENO + PAPAGENA:
Cháska Papagenek /Papagenků nám
bude zpívat celý den.
Ta radost, až ta naše láska se zdraží
až nám bude cháska Papagenek/Papagenků
Papagenek/Papagenků
Papapapapapagenek
Papapapapapagenků
aj bude zpívat celý den
Papapgenek, Papagenek
Papagenků, Papagenků
Papapapapapapapgenků
aj, bude zpívat den co den,
Papagenek, Papagenek, Papapapapapapapagenek
Papagenků, Papagenků, Papapapapapapapagenků
aj, bude zpívat den co den, aj bude zpívat den co den,
aj, bude zpívat den co den!
Papagenek, Papagenek, Papapapapapapapagenek
Papagenků, Papagenků, Papapapapapapapagenků

….Královna noci se však nevzdala své pomsty. S pomocí Monostata vtrhne na posvátnou půdu řádu, aby se zmocnila Slunečního kruhu a Sarastra zabila. Ale její úmysl se obrací proti ní: je oslepena a uvržena do propasti Tmy. Zlá moc zaniká – jen mravní hodnoty přežívají…
…Lid přichází vzdát díky Sarastrovi a cítí, že začala nová doba: éra lidskosti, míru, spravedlnosti, dobra a mravního vítězství.

30. výstup

„Nur stille, stille, stille !“

MONOSTATOS:
Jen tiše, tiše, tiše !
Jen chvíli, a už vnikne v chrám !

KRÁLOVNA NOCI + I. - III. DÁMA:
Jen tiše, tiše, tiše !
Jen chvíli, a už vnikne v chrám !

MONOSTATOS:
Leč kněžno, slovo splň !
Však dělas: „Svou dceru dám, to přísahám !“

KRÁLOVNA NOCI:
Je tvoje, věz ! To má je vůle,
tobě své dítě, tobě dám.
Své dítě dám ti, dám, ba dám!

I. - III. DÁMA:
Své dítě dá ti, dá ! Své dítě dá !

MONOSTATOS:
Jen tiše, slyším vodopády,
jak bouří a hrom a zhoubný vít !

KRÁLOVNA NOCI + I. - III. DÁMA:
Ó, slyš ty divé vodopády,
jak bouří a hrom a zhoubný vír !

MONOSTATOS:
Hle, poslední se klene brána.

KRÁLOVNA NOCI + I. - III. DÁMA:
Teď latí čin a dýky rána,
teď platí čin a dýky rána,
kdo v cestě, ten buď odklizen,
a nikdo, nikdo nešetřen.

I. - III. DÁMA + MONOSTATOS:
Zářná ty kněžno, pýcho má,
zářná ty kněžno, pýcho má,
ta dýka hold náš ti dá,
ta dýka hold a dík náš ti dá !

VŠICHNI:
Už kácí se, řítí nám kouzelná moc,
už sráží nás závrať a odvěká noc !

„Die Strahlen der Sonne
vertreiben die Nacht“

SARASTRO:
Hle, zář slunce svítá
a v hloub klesla noc,
tam škůdců zrádných
je záškodná moc !

SBOR:
Sláva vám, kdo víte!
Sláva vám ! Kdo zvíte !
Vy zmohli jste klam !
Vy zmohli jste klam !
Vám, vám, bohové vám díky !
vám, vám, ó věční, jen vám !
Již vítěz je síla
a královskou mzdou
dá kráse a moudrosti
korunu svou !
Již vítěz je síla,
již vítěz je síla
a královskou mzdou
a královnou mzdou,
dá kráse a moudrosti
korunu svou,
dá královskou mzdou,
dá královskou mzdou !

konec