EK002328_0034_0001-0004

Filosofický smysl Kouzelné flétny.

1.
Naše galaxie je rozrušená katastrofou. Svět je prázdný, letí nad ním pouze cáry mraku a nezvyklé sestavy planet výhružně krouží bezmocným prostorem, který býval galaxií.

2.
Slunce i Luna, Světlo a Tma, Den a Noc se utkávají jako jediné dvě planety, kroužící kdysi v řádu galaxie prostorem s úmyslem: buď bude navždy panovat jen Slunce - Sarastro, anebo Luna, noc - Královna noci. Tyto dva fantómy se odevždycky milovaly a nenáviděly současně. Z jejich spojení vznikla dcera Pamina. Slunce Sarastro unesl dceru, aby oslavil Lunu - Královnu noci. Čili - i Slunce i Luna jsou rovněž rozrušené.

3.
Z nejasných mlhovin a substancí života se však z záchvěvem ještě přežívajícího principu života zrodí Tamino. Není to tedy drak, který ho na začátku napadá, je to bolestná křeč nekonečna nebo neznáma, prostě tajemství života, které ho vyvrhuje na vylidněný svět. Jeho muka rodícího se Adama jsou příčinou jeho otázky: kde jsem se to ocitl, proboha?

4.
Jeho zrod sleduje překvapený Slunce Sarastro i stejně překvapená Luna Královna. A oba pochopí, že Tamino je jedinečný nástroj, jak porazit svého protivníka. Je to opět člověk, se kterým mají oba vesmírnou zkušenost. Tamino v instinktu člověka miluje oba, Den i Noc, protože zůstal převtělením původního Adama - touží tedy po tom, aby mohl nějak žít v souznění s oběmi planetami, se tmou i se světlem. To je však obsahem jeho celého postoje a jeho úzkosti, komu má dát za pravdu, jako dítě z rozvedeného manželství a neví, co si s tím má počít. To jsou jeho muka.
Dějově ovšem zasahuje především Žena Matka - Noc. Vyšle k němu své tři vyslankyně, aby ho získala pro osvobození a nové přivlastnění své dcery Paminy.

5. Tři dámy, křehká krása noci, plná ošidného snění a krásy, ho vedou cestou k lásce k Pamině. Adam - Tamino podléhá nejen vesmírné kráse Paminy, ale současně podléhá v realitě přání mít ženu a milovat se s ní. Podléhá třem dámám. Dámy jsou tři Hvězdy, tři andělé s obojakou tváří a tělem boha Januse: zlou i dobrou. Běží o tři principy ženství, kde sex nezná hranice morality, ve dřívější a nyní zaniklé civilizaci platné, jejich svádění Tamina není tak jednoznačné. Není vůbec vyloučeno, že pohled na první mužské tělo přiměje tyto abstrakce, tři dámy, k náhlému, vulkanickému výbuchu, kdy ony svádějí jeho v touze dotknout se života.

6.
Papageno je přeživší lidský hmyz, který se tisíciletí zajímá pouze o jedinou věc: udržet rod. Láska je k tomu pouze prostředníkem - a sex je v podstatě služebný, pokolení zato zdárně a bez problémů narůstá. Jenže Papageno nemá ženu jako svůj nástroj nutkání k množení. Jeho árie o lásce se tedy kvalitou a filosoficky diametrálně liší od árií Tamina. Tamino zastupuje homo sapiens sapiens. Papageno jednoduchého homo sapiens.

7.
Pamina je abstraktní jako Lilith - had z knihy Genesis. Neví o tom. Je však spjatá svým zrozením jak se Sluncem, tak s Lunou Jsme všichni sepjatí s nocí a dnem a všichni jsme podřízení tomuto zákonu. Nemůžeme se mu vymknou a pravděpodobně ani nechceme, respektive, něco takového chtít platí pouze v uzavřených odděleních blázinců. Pamina je tedy skutečná žena, první žena, je to Eva, určená pro Adama. V tom je její abstrakce. Stejně jako Tamino ani Pamina neví, co je to muž a přitom instinktem, tou abstrakcí, která nás všechny ovládá, po tom muži touží, nahatá a nevinná, přitom kdesi hluboko zralá. Protože žena znamená v alchymistické teorii a astrologii Zemi. To nezní nijak hloupě, hlavně to není intelektuální hříčka. Žena rodí děti a má zcela jiný vztah k válkám, než muž - ku příkladu. Vaří, pere, uklízí - banálně řečeno. Pod touto banalitou se ale skrývá smysl udržet život na Zemi v pořádku.

8.
Tři Géniové jsou kryptogramem lidské a mužské odvahy. Jestli jeden z nich bude - abstraktně řečeno - závodník Lauda, pak dospíváme k jednomu dalšímu, vysoce důležitému bodu: k osudu. K předurčení. Odvaha, slepá a nehynoucí, je jednou z vlastností, JAK lze přežít katastrofu. Praktičnost, rozumnost rychlé zvážení situace /Kennedyová při zastřelení Kennedyho - mozek - její snaha zachránit lebeční úlomek kosti/. Tito tři poslové - ne prckové s romantickou gloriolou - přicházejí na pomoc Taminovi. Co v podstatě dělají v textu árií? Vracejí mu kuráž a dokonce i švába Papagena vedou k jeho milence, švábici. Proč? Protože svět se udržuje v rovnováze díky leden a lidským švábům. Jsou to tedy - opět jen nadhozeno - tře olympijští běžci, kteří nesou neúnavně oheň na Olymp, oheň, který je draze zaplacen jejich vypětím až smrtí. V posledních okamžicích, kdy se všechno v dobré obrací, se ztratí v mlhovinu, páru, nekonečné vesmírné nic. Vzniká nová víra ve výhru, vyhlížejícího zápasu dojít k cíli.
Shrnutí: jsou ztělesněním nadějí, protože sami naději ve výhru vždycky měli a když práchniví jejich lidské kosti, jejich odvaha a výhra to překrývá stále se vracející přítomností. Jsou mementem, jsou posila.

9.
Když celá situace vyvrcholí v happy end, je tento happy end podložen filosoficky takto: Tamino proti rozkazu královny Luny se přidává ke Slunci jen proto, aby získal Paminu. Tedy, Adam má Evu. Papageno má svou rozmnožovatelku v náručí a zplodí s ní mnoho kreténku, kteří existují a musí existovat.
Tamino by snad měl pocit viny, prohřešku proti oběma, i proti Slunci i proti Luně, když v ten okamžik, kdy se smí milovat se svou ženou a vytvořit tak nový biologický útvar, celkem inteligentní - uvidí ke svému překvapení, že se tito dva nesmiřitelní protivníci narušení rozrušení galaxie, si padají do náruče, protože se vrací řád. Je zrozen nový člověk, přeživší sympatičtí primitivové do něj patří /Papageno s Papagenou/ a protože se tím obnovuje svět po potopě, Slunce s Lunou začnou spolu laškovat po starém způsobu střídání něhy, vášně a nenávisti. Slunce a Luna tak vytvářejí doposud ničím nepřekonanou antickou legendu, mýtus o zápasech a svárech bohů, kteří nemohou jinak, než bojovat, milovat se, nenávidět se a znovu se milovat. Apokalypsa lidských vášní a nejhlubších lásek.
Tento příběh je provázen letícími galaxiemi, ohnivými výbuchy v neznámých částech vesmíru, zemětřeseními, zatměními planet, bouřlivými mračny, která opět vznikají kolem lidské planety Země. Celá historie končí náhlou bouří a my víme, že i ta bouře má svůj nezvratný smysl.