EK001210_0002-0004

DOPIS Válovy

Květen 1984.

Holky drahý,
pořád musím přemýšlet o Vašich obrazech – když slovo přemýšlet bude asi nepatřičný, ale co mám dělat, dyť jsem slovně kulhavá a tajím své protézy, seč mohu, ale všechno nemohu dle hesla ať děláš co děláš láhvového píva se nedoděláš. Jak jsem Teďkonc u Vás byla, tak jsem neměla na zpáteční cestě ani chuť mluvit, jste každá úplně jiná, ta Jitka je tak křehká ale přitom bezohledná a Květa je zase dobrotisko, ale zas ten monument těch vobrysů mě jímá srdce až k závrati, jak se psávalo. Ty šedě! Ach jo, ach jo – já tady prdítko šuftím nějaký ty mrňavý věci, něco mi v duchu říká, že bysem taky tak mojla malovat jako Vy kdybych měla atelier – což je pochopitelně ututlaná závist a vztek, což se nedá říct o Vás vůči mé práci, protože mi projevujete až nestrannou přízeň a já se přímo červenám, jak mi to dělá dobře. Mě by zajímalo, jak Vy dvě, který jste ještě krňavější než já, jak tam nahoru na ten vobraz vůbec došáhnete, to musí bejt síla, když padáte ze štokrlete na obraz, ten Vás odrazí svou pružností, a Vy zase jedete dál. Budete mít asi talent. No jo, je to těžký. Vzpomínám si, že na jedné z mých četných rozvodových listin napsal na mou obhajobu jeden soudce z Plzně moc trefnou formulaci – k rozvodu totiž je třeba facek a šizení se vo majetek a takle jsem si nikdy rozvod nepředstavovala, já spíš jako zajímavej skandál – takovej rozvod musí bejt jak malina ahnedka do hospody zapít zmařené naděje s býv. manželem, oni ti manželé po rozvodu tak nějak zupřímní a znova jsou z nich docela příjemní chlapi – tak ten soudce napsal na mou obhajobu: již v mládí byla talentovaná. Ačkoliv jste se ani nevdávaly a tím pádem jste se ani nerozváděly, platí totéž o Vás, ano ano, již v mládí jste byly talentované a rozvody stojej beztak fůra prachů, to jen aby bylo mezi náma jasno. Ale ta formulace v tom rozvodovým listě.
A mě najednou napadlo, že v těch velkej formátech vašich obrazů je vlastně taková křehká pravda, že to množství plochy je pouhou fikcí pro jednoduše vyjádřený cit – ovšem cit v podobě Maggi kostky, to jest /bylo nutné, aby se realizoval níže míněný fakt/ztlačené energie – mně už dávno vyšlo ze všelijakýho myšlení, že energie kterou rozprostřeš dejme tomu na kilometr - tak že to není ani vidět, ale jakmile ji stlačíš dohromady, na desetinu milimetru, je to výbuch. Že sem měla bejt fyzik? Tykala bych si s Bertíkem Einsteinojc a byla bych ležérní.
No jo, ale k tomu mě napadá - zaplať pánbů že Vy obě dvě víte, že nejsem intelektuálka jak se tak některejm ženskejm říkává nýbrž že jsem primitiv, co čuchá stopy po sobě a jinejch a kde se dočuchá, tam hnedka rozumí a jde si po tom jak pes po stopě - tak mě napadá, že divný je, co jsou to vůbec rozměry obrazotvornosti - ne že by mě bavila vyloženě obrazotvornost jako věc zájmu, ale protože spojuje to, co se nedá říct jinak než s její pomocí a tak jsem si všimla, že třeba když piješ z hrnku, na kterým je namalovaná krajina se starým hradem nebo s Jeníčkem a Mařenkou, to je fuk, tak že tu zmenšeninu nevnímáš jako zmenšeninu, ale že ti ten obraz na tom hrnku evokuje okamžitě, že to je krajina s hradem a nebo Jeníček s Mařenkou - což je úchvatný hlavně teďka v této době, kdy jeden blbec ze Svazu mládeže řvával hlasitě okolostojícím či okolosedícím jiným svazákům. Dokaž mě, že je Bůh a já teda v něj budu věřit, to znamená že ten blb neměl potuchy, že ať Bůh tak ta krajina na tom hrnku má kvalitu jinou, přetransponovanou do pozemskýho štěstí díky vjemu a obrazotvornosti, má kvalitu nadzemskou, pozemsky vnímanou, přetransponovanou do vjemu reality běžné reality.

psáno ručně:

Jitka je línější se hádat než Květa, jinak jako jednobuněčná dvojčata mají rozdílné názory, které dokáže jenom jedna buňka to jest téměř žádné – Květa zahajuje generální útok v plné slovní zbroji a Jitka do toho souhlasně střílí lukem s otráveným hrotem šípu, ukryté pod pancéřové pláty Květy a taky tak malujou, Jitka se vyjadřuje s jemnou zákeřností a Květa do toho mydlí jako kovář do perlíku - ovšem myšlenková příbuznost zůstává v obou jejich malířských rukopisech a obě jsou pravé a unikátně originální.