Ivanu Vyskočilovi Ester Krumbachová napsala: „Když umřu a požádám v poslední vůli, abys držel nade mnou řeč, jak bys mě označil? Mám pocit, že bych se měla zamyslet nad světlou budoucností a označit konečně sama sebe jako zástupkyni nějaké profese. Zahajovals mi výstavu obrazů. Copak to jsou obrazy? Jsou, jistě. Ale bez normy, abych se nazvala ‚malířka‘. Dyť dělám jenom podivný kotrmelce celej život. Mohla bych od zejtřka zpívat šanzóny, co bych si je napsala. Ale nejsem šanzoniérka. Jsem Esterka z třetí A. Jsem spisovatelka? Samozřejmě, že ne. Ty věci jsou primitivní, až hrůza, jsou zkrátka něco jako já. Snad – pravděpodobně – rozumím trochu filmu.“ A je to právě její jediný autorský film Vražda Ing. Čerta, který je symbolickým završením kreativity šedesátých let a vyvrcholením jejích nejrůznějších aktivit. Film, ve kterém se překrývají, prostupují, zhušťují a živočišně kulminují všechny její řemesla a koníčky. Rovněž je syntézou jejích životních témat, jako byly vztah mezi ženou a mužem, magie, vaření či erotika. Toxická, výbušná a v mnoha ohledech skutečně vražedná směs.