Ester Krumbachová pracovala s náladou a obrazovou řečí. Byla schopná vidět celý film nebo divadelní představení jako barevnou kompozici v čase. Píše o tom v jednom ze svých textů: „Herci nestojí na jednom místě, a tudíž ani barvy a tvary nestojí na jednom místě.“ Barvy byly svébytným jazykem, kterým komunikovala paralelně s jazykem slov a tvarů. Používala je k celkové atmosféře, psychologizaci postav, k podpoře narativní linky a provázání důležitých detailů, motivů, sdělení. Použití barev bylo střídavě symbolické, emocionální, psychologické, významotvorné, logické, esteticky rafinované nebo střídmé.