(...) A na závěr něco o obrazech Ester Krumbachové. Jsou jejím soukromím a vedou nás daleko do minulosti až ke hrám dětské představivosti. Je v nich však i mnoho pozdějšího poznání, jak o tom svědčí kultura jejich výtvarného udělání. A především nás zaujmou zvláštní spojitostí naivity – k níž se Ester Krumbachová ostatně hlásí jako k velké síle – s prastarou zkušeností života rozpomínajícího se na historii naší planety a jejího tvorstva. Rozmarná lehkost imaginace, která se vznáší, je v těchto výtvorech zároveň strašlivou silou, která se nedá usměrnit. - Výňatek z textu Miroslava Lamače k výstavě Ester Krumbachové v galerii Na Újezdě v Praze, 1989
(DZ000008)