V době normalizace byla Ester Krumbachová spolu s mnoha dalšími českými umělci prakticky zakázána. Živila se občasnou prací u filmu, někdy pod cizím jménem, a vydělávala si výrobou náhrdelníků a amuletů. Z moduritu vypáleného v kuchyňské troubě vytvářela základní tvary, které pak doplňovala nejrůznějšími materiály. Tyto práce svědčí o zaujetí alchymií, ezoterikou a transmutací materiálů a zároveň odkazují k jejímu inovativnímu pojetí kostýmní tvorby a scénografie.
Amulety Ester Krumbachové uchovávají v každém svém kousku různé druhy energií. Výroba amuletů podléhala nejen estetickým požadavkům, ale i astrologii a numerologii. Důležitá byla i jejich materialita. Předměty pro výrobu každého amuletu musely být rozmanitých původů: průmyslově a ručně vyrobené, přírodní a umělé, darované, staré a použité, koupené a kradené, byly použity i její osobní věci. Amulety Krumbachovou tak propojují s celým společenstvím jejich nositelek a nositelů a stvrzují kruh přátelství a péče. Amulety byly koncipovány s ohledem na obdarovaného člověka, který vždy dostal amulet s dopisem a popisem účinků. Někteří a některé z obdarovaných dodnes dokládají jejich funkčnost.
Při dnešním pohledu na šperky a amulety Ester Krumbachové vystupuje do popředí jejich materialita. Přesto by se její šperkařství dalo vyložit jako kritické vůči konzumní kultuře – jeho základem bylo recyklování a ruční práce. Někdy se také zdá, jako by je ani nevyráběla lidská ruka, ale nějaká přírodní síla. Spojuje se v nich uměle vytvořená příroda s organickou umělostí. Ve filmech nejsou pasivním doplňkem, nýbrž aktivně ovládají děj, nejsou pouhými rekvizitami, ale aktéry.