Deníkový zápis, 15. března 1991

15.3.91

Povšimla jsem si dnes – teda teprve až dnes, že kdykoliv si nasadím své astigmatické brejle, podívám se současně na náramkové hodinky. A když je nemám na ruce, znejistím a zneklidním. Když jsem třeba líná vstát a ujít dva kroky, abych si je dala na ruku, zapomenu při čtení na to, ale stejně mi to vadí. Naopak když nejsem líná a vstanu si pro ně, pocítím zvláštní záchvěv strachu, že jsem k něčemu nucená a bezbranná.
Teď právě před minutou když jsem si toho všimla, že se v brejlích ihned podívám, kolik je hodin, jsem si spěšně ty hodinky sundala z ruky. Čím to?