Letter to the Countess

Drahá hraběnko,

jak mi křivdíte! Zapomenouti na Vás? Bylo by to vůbec možné?????? Píši ihned po obdržení Vaší zprávy, abych Vás ujistila, že moje hluboká úcta k Vám i Vašemu panu choti, hraběti, nemá hranic.

Omluvte mne pro mé předlouhé zdržení. Navštívila jsem totiž se svou i Vaší přítelkyní mme Villun španělské Prado. Jak jsme se obě nudily zde, v tomto naprosto nepřístojném počasí!!! Avšak naše naděje byly opět zklamány. Don Julius y Tadea Esteban de Arreas, náš společný přítel, měl zánět nosohltanu, choval se úměrně svému stavu, tím míním, nerozuměly jsme mu jediného slova, hraběnko!!! Mme Villun se večer v naší komnatě rozplakala!!! Ano, ona je tak jemná a skvělá žena, že nesnáší huhňání– velmi se za to slovo omlouvám – avšak ona sama mi to pravila: „Nesnáším huhňání.“ A znovu vzlykala do svého zlatistým brokátem podšitého píseckého hermelínu. Chápete, jak mi bylo? Trpěla jsem nesmírně. Je tak citlivá, tak noblesní, vždy nalíčená skvoucími se barvami! A tak mlčenlivá! Kolika slovy a něžnými náznaky musela jsem z ní vydobýti pravdu o jejím posledním vítězném závodě, neboť, jak sama, drahá hraběnko, víte, je skvělou jezdkyní v automobilovém vozíku! Jak cudně a přitom bez pýchy / ne, ani náznak pýchy nebyl v jejím vyznání! / mi sdělila, že vyhrála několik skvělých budějovických cen!!!!!
Nuže, abych Vám vylíčila celou pravdu: Prado není pro nás obě nejlepší obrazová galerie. Chceme proto v nejbližších měsících navštíviti jiná města za účelem pokochání se mistrovskými díly. Hlavně ta zima zde, hraběnko, ta zima a nepříjemná tma nám vždy znovu odvádí mysl k Jihu, k Jihu……
Chceme proto do Budějovic, navštíviti památná místa kmene Čechů, velmi zajímavého, velmi sensibilního ducha…. My, obě cizinky, chceme humánním způsobem pochopit zdejší kulturu, abychom se spříznily s lidem……
Vaše foto z loveckého haláli mne neobyčejně nadchlo. Ach, Vy Evropané! Jak rozumíte životu! Padající listí, lovecké smečky a veselá trubka – ano, to jest ten jediný přístup k životu zde, v těchto severských zemích!
Již Vás nechci obtěžovati. Dodávám však pouze, že na Vás myslím neustále. I když se líčím či přijímám hosty ve svém noblesním jumbo-bakiki – toť poslední móda, hodná urozené ženy. Myslím na Vás, madame. Dovoluji si pozdravit hraběte. Ach, jakýpak úlovek asi přinesl z Vaší poslední halali výpravy? Jak jej znám, jistě značný……
Ostatně, jak víte, jsem zvláštní a osamocená jako moje přítelkyně mme V. Proto vlastním nyní na hotovosti osm koček. Ano, madame, ano. Je to skvělá sbírka. Obávám se pouze, že mne již přestávají rozeznávat od přírodních tvorů, neboť jejich příchylnost změnila se v jistý druh natolik poctivé náklonnosti, že já osobně nemám již ani kde sedět natožpak spáti. Jest to zajímavé, avšak také poněkud tristní. Avšak můj oblíbený valčík byl vždy valse triste……

S hlubokým porozuměním pro akátová hovna

navždy Vaše
hr. Esztérházy Este v. Krumbauch.