EK002432_0124-0125

O vílákovi.

Jeden mladý a sličný král se zamiloval do jedné víly už proto, že byla někdy průsvitná, jindy zase neprůsvitná, jednou tenká a bezprsá, jindy kyprá a šťavnatá, , mizela a objevovala se pokaždé v jiné podobě - nejčastěji v podobě vyvinuté brunety s harfou, protože věděla, že to má král velmi rád-takže přímo šílel představou o harému, ale neměl na něj dostatek financí  a tak vílu raději požádal o ruku a vzali se.
To bylo radosti nad kolébkou nového následníka trůnu!
Když už chlapeček nabyl rozumu natolik, aby se trochu pobavil, proměňovala se mu maminka víla v plechové ptáčky, co chodí a cvrlikají, v jojo, ve vláček a opět v jojo, aby si princ užil s nezvyklými hračkami, ale on zvláště o jojo projevoval minimální zájem.
Zato však začal létat, mizet a znovu se objevovat už od nejútlejšího dětství- ale co bylo nejhorší, on si k tomu začal světélkovat. To děsilo poddané, kteří nikdy nevěděli, kdy se nad jejich postelemi objeví světélkující princ v kteroukoliv hodinu, čímž se podstatně snížila porodnost.
Na neurologických odděleních všech nemocnicí bylo přeplněno, psychologové a psychiatři se nervově hroutili z takového počtu pacientů, celá aféra narůstala do obludných rozměrů, až se konečně ministerská porada usnesla a obrátila se na samého krále, aby celou situaci zvážil a urovnal.
Král si po přečtení všech stížností a po úvaze, že bude mít ve svém státě pouze psychozami zničené poddané, se neovládl a obořil se na vílu se zpozdilým, vlastně akademickým  dotazem, proč si ji kdy vůbec bral, když nemá syna prince, ale Víláka.
Ve svém zkratovém jednání křičel tak a tak řval, že to slyšel kdekdo a všichni hned označili prince jako Víláka, ačkoliv se jmenoval Batul. Královna víla v záchvatu mateřství podlehla rovněž zkratovému jednání, popadla první láhev, která ji přišla pod ruku - scéna se odehrála v královské kuchyni - ta láhev byla láhev od kečupu a byl tam na dně ještě zbytek - tam vstrčila kouzelným vílím způsobem krále, prince i sebe a všichni s tou lahví zmizeli.
Říká se, že žijí podnes, ale neví se přesně, kde.
Jedna pověst praví, že král i jeho syn jsou stále v láhvi, kde se konají různé večírky, o kterých je lépe nemluvit a nestrkat do toho nos.
Víla prý však neustále létá, mizí a zase se objevuje, ale co je nejhoršího a nejvíc pobuřujícího, ona si prý světélkuje a nic nedbá na tu hanbu, že to občíhla od vlastního syna, kterému by měla být příkladem.