EK002432_0044-0045

O zlé sudbě.

Byla žila jedna princezna a té daly tři velmi špatně naložené sudičky do vínku, že ať se rozhodne jak se rozhodne, vždycky se to nějak zvrtne a dopadne to úplně jinak. A taky jo.
Když se jednou zrána princezna po velké veselici u dvora rozhodla, že takhle dál už žít nebude a že vstoupí hned do kláštera, potřebovala toto důležité rozhodnutí někomu svěřit, takže už před polednem byla v jiném stavu.
Princezna nechala toho dotyčného vypustit ve vysmoleném a šekovou knížkou pod matrací opatřeném sudu na moře, aby náhodou moc nekecal a něco nevykecal a plul si kam chce – a pak za zády stařičkého, nic netušícího královského otce povila v pohodě chlapečka.
Ten rostl jako z vody v tajných podzemních kobkách a komnatách a jak stále více dorůstal a stále více chtěl dovádět, nechala princezna povolat mřížaře a zámečníky, aby zamřížovali okna a dveře důkladně pozamykali a při takto vzniklém pracovním ruchu a úsilí ji ten chlapeček okamžitě utekl.
Cestou světem se čirou náhodou potkal se svým otcem, který se z vysmoleného sudu zázrakem osvobodil, slovo dalo slovo, padli si do náruče, dali se dohromady, vynaložili mnoho peněz na osobní vybavení a stali se oba takovými darebáky a lupiči, že se o nich šířila hrozná pověst po celém světě, až se donesla i k princezně.
Princeznu to dohřálo natolik, že se rozhodla doznat se a požádat o pomoc svého starého královského otce. Buďto že jí pomůže a s těmi dvěma řádně zatočí, nebo že ona teď hned na místě vypije otrávenou sklenku vína, již nalitou. Otec byl silně nedoslýchavý a princezna, která musela s křikem své doznání s prosbou opakovat, si přisedla k otci i s otrávenou sklenkou vína, kterou otec ihned vypil – ale bylo stejně lépe, že se zprávu o potupném jednání svého vnuka nedozvěděl, taková zpráva by ho byla stejně zabila.
Princezna se ihned po pohřbu vydala do světa rozhodnutá ty dva pacholky potrestat nelítostně a spravedlivě. Na cestu vyšla v perfektním přestrojení za selku s ovčím sýrem v krosně na zádech, jenže pod sýrem byly uloženy ty nejstrašnější vražedné nástroje, co jich na světě je.
Když konečně po dlouhém putování našla milence i syna s úmyslem sprovodit je ze světa, ihned se do nich zamilovala a oni rovněž tak a když byli teď všichni tři v rodinném kruhu, začali mordovat a loupit tak, že o nich šla ještě horší pověst po celém světě než v předchozích dobách, ale bylo to jistě i tím, že přibyla jedna pracovní síla.
Jenomže jim byla nějaká pověst úplně lhostejná, pořád něco plánovali, pořád něco kutili, co si umínili, to provedli, s ničím neměli potíže a byli šťastní a veselí, že jejich rozhodnutí je vždycky správné a že se vždycky povede.
Tři špatně naložené sudičky si okusovaly nehty do krve – ale ti tři, jestli nezemřeli, loupí a mordují podnes – zlá sudba byla zlomená, protože zvítězila láska.