EK002432_0042-0043

O BÍLÉM HADU.

Jedna vzdělaná a vysoce schopná čarodějnice se zničehožnic zamilovala do jednoho prince, ale princ ji zaboha nechtěl, ať se snažila jak chtěla. Zamilovaná čarodějnice nebyla hej počkej, aby se před někým plazila jen tak, z idealismu / a ona se plazila z idealismu / a tak pro jistotu prince začarovala do bílého hada, aby měl čas celou situaci důkladněji rozvážit. A pro jistotu ho nechala samotného v lese, protože jí bylo známo, že myši nerad. A co čert nechtěl! Bílého hada našla za malou chvilku selka, co šla na borůvky, hned ho šoupla do košíku, protože bílí hadové přinášejí štěstí a odnesla ho domů, kde na něm její muž sedlák mohl oči nechat, jelikož měli dluhy.
Zamilovaná čarodějnice se mohla z této nešťastné náhody zbláznit a tak se odebrala do nejlepšího čarodějného sanatoria. Uklidňující kůru jí vykomponoval a předepsal sám primář, kterého okouzlila. Byl to čaroděj velmi pohledný, ve věku tak něco přes tisíc let, takže se k sobě po této stránce výborně hodili, ale ona, že ne a zoufala si neustále dále pro bílého hada.
Primáře její postoj nepřivedl k defenzivě. Povolal k sobě několik čarodějnic zdravotních sester s nejlepší kvalifikací, dal jim pečlivé instrukce a poslal je k bílému hadovi.
Jedna ze zdravotnic se změnila v motýlka, který se snesl k nosu ponuře klimbajícího bílého hada před selským stavením a třepetavými křidélky mu přinesla informaci o nedalekém zámku, kde žije krásná knížecí dcera. V ten okamžik pocítil bílý had žízeň a napil se mléka z misky, kterou mu sedlák se selkou obětavě i vypočítavě denně naplňovali až po okraj, ale to už v mléce byla druhá zdravotnice a jakmile se bílý had napil, oslovil náhle díky kouzlu sedláka a selku lidským hlasem, ať jdou požádat o ruku knížecí dcery, že se s ní míní oženit.
Když se po jeho slovech sedlák se selkou opařili úlekem čerstvou zelnou polévkou, kterou si právě nesli v hrnci na zápraží aby poobědvali, zdravotnice neviditelně zasáhly a po opařeninách nezůstalo ani stopy, takže na selku se sedlákem padla ještě větší hrůza a sedláka začalo píchat u srdce.
A tak, zatímco se rozradostnělý bílý had válel před zápražím vesele po zádičkách, stál už chvějící se sedlák před knížetem a prosil o ruku jeho dcery pro bílého hada. Kníže, celý zkoprnělý touto nabídkou, prohrál v ten okamžik partii šachu s jedním obchodníkem z Bulharska, ale knížecí dcera, která po celou dobu rozehrané šachové partie s obchodníkem flirtovala pro jeho snědou krásu, se rozesmála a řekla, proč ne, ale že bílý had pro ni musí přijet ve zlatém kočáře, taženém čtyřspřežím démanty zdobených bílých koní a pak že se uvidí, že si ho třeba i vezme.
A už zde stál pod okny zlatý kočár – to byla vrchní sestra – čtyři bílí koně zdobení démanty – další čtyři schopné zdravotnice – a krásný mladý kočí – to byla ta, co dělala motýlka.
To už knížecí dcera vytušila, že realizuje nevšední kariéru a byla na hada velmi zvědavá, ale toho už neuviděla. Ta sestra totiž, co byla v tom mlíku, ho kouzelným způsobem vložila do nádoby na vyvařování injekčních jehel – na cesty měla vždycky všechno sebou – princ se vyloupl z hadí kůže a to byla, pane, podívaná, na tak zářící a krásný párek snoubenců! Bílou hadovu kůži přinesly zdravotnice hned po skončené akci primáři jako suvenýr a primář každé z nich dal nové létací koště s monogramem.
Když se o všem dozvěděla zamilovaná čarodějnice, pochopila nyní primářovy angažované city. Vykašlala se tedy na nemilou epizodu z minulosti a na krajkovém koštěti odletěla přímo k primáři do ordinace – a co nevidí? On se tam z nešťastné lásky k ní líbá s tou zdravotnicí, co byla v mléku! Čarodějnice ji dala ihned výpověď, z bílé hadí kůže měla taštičku na svatbě s primářem a oběma to úžasně slušelo.