EK002432_0013-0014

O labuti.

Byla jednou jedna princezna a ta se nechtěla vdát za nikoho než za labuť. Marně ji její otec král prosil, aby si vzala raději nějakého prince – nechtěla a nechtěla, všechny nabídky k sňatku odmítala a krmila labutě na jezeře u zámku tak vydatně, že se přemnožily, rvaly se a hulákaly, že to svět neviděl. Labuťátka, díky vodním krysám, částečně mizela, ale i tak zde bylo labutí jako máku, princezna je neustále pozorovala a dychtivě si vyhlížela tu svou, až začala postupně jaksi zklamaně chřadnout.
A tu sem jednoho dne přiletěl princ do labutě zakletý a začal zpívat přitažlivé melodie. Princezna okřála, začala skotačit a – líčka celá zrůžovělá – přidávala zakleté labuti do krmiva i tvaroh s cukrem a labuť se kolem ní motala stále víc a víc a pěla o sto šest, jednu lepší než druhou.
Tu se král rozhodl, že už není čas na otálení a přemlouvání a přivezl do zámku jednoho princíka, radost se na něj podívat.
Král naléhavě žádal svou dceru, aby se provdala za toho modrookého vyššího blondýna s velkým majetkem. Že takovou šanci už v životě nebude mít a že bude královna jako žádná jiná, až staří umřou.
Princezna však před očima celého dvora i nastávajícího ženicha vyzvala začarovanou labuť, aby vylezla z vody ven – labuť vylezla a princezna prohlásila, že toto je její ženich. Než tomu kdo mohl zabránit, políbila labuť na čelo – a v ten okamžik se labuť kouzlem princezniny lásky proměnila v neuvěřitelně obézního prince s tvarohovou pletí.
Princezna na místě omdlela.
Později – v královském blázinci – odmítala jídlo, hlavně lehce stravitelný a výživný tvarohový nákyp a křičela, že jí připomíná labutě, které nemůže ani vidět.
Její stav se však postupně zlepšoval, až se úplně zlepšil a nakonec si vzala dvorního psychiatra, který o sobě tvrdil, že je ve skutečnosti labuť.
Král mu v den svatby – ač velmi nerad – byl nucen zvýšit podstatně plat.