EK002364_0003_0002-0003

Jak to celé začalo s tím kosem na římse.

To byli jednou dva bratří, jmenovali se Bajda a Pacík. Ale to nebyly jejich jediná jména, to ne! Bajdovi se říkalo taky Bajíčku a Bajají a Bajoušku a Bajajůlinku, zkrácené též Jůlinku a Pacíkovi se říkalo Pacinko, Pacili, Packo, Pacákumacáku – a to byli dva úplně černí kocourkové.
Narodili se jedné rodině, rostli spolu a někdy si říkali "Kůrko“ podle pohádky Vladislava Vančury "O hodném panu drnomistrovi“, kde si dva malí pejskové taky říkali "Kůrko" a jim se to tak zalíbilo. že si říkali “Kůrko, podívej, jak venku leje" nebo "Kůrko, podívej, jak je tam dneska krásně" a tak podobně. A kdykoliv si říkali "Kůrko", byli buďto v moc dobré nebo v moc špatné náladě, ani sami nevěděli, jak k tomu přišli.
Pajda byl větší a silnější, protože byl starší brácha a sem tam se na Paciho vytahoval, ale jináč se měli nade všechno rádi.
Jednou seděl Paci na římse okna a uviděl, že si na střechu nahoře sedl kos a hned začal křičet: -Bajdo, rychle! Na střeše sedí kos! -
Bajda právě spal, ale hned vyskočil jako jelen na římsu za Paciho a povídá: -Co? Kdo? Kde? Jakej kos? -
A Paci ukazuje nahoru, ale Bajda, celý rozespalý se začal rozhlížet po stropě bytu, kde bydleli, až ho konečně napadlo podívat se za okna, jenže ten kos mezitím uletěl. Bajda se rozzlobil a dal Pacimu. pohlavek a šel si zase lehnout a Pacík na římse okna se dal co breku a povídá: -Dodneska jsem si myslel, že mám bráchu Bajdu Kůrku, ale teď vidím, že nemám nikoho, že jsem nepochopenej malej Pacili a co si teď na tom široširým světě počnu sám bez pochopení? -
Bajda sice dělal, že to neslyší, ale když si šel k němu Paci lehnout, uplácal mu polštář, aby byl co nejměkčí a řekl mu: -Já tě mám rád, Paci. Jenom mi už příště nelži. -