EK001222_0097 - 0102

August 21st, 1991

I just want to say it briefly. Gorbachev was arrested on August 19th – a normal Soviet joke. Something went wrong and today he should be on his way back to the office and the saboteurs should be caught the same as the cannibal sailors from the ad for Alpa Francovka from my youth. Lithuania has today declared its independence as a free state. The number 21 works like gambling, blackjack. The number caught my attention. It seems to me that it does not belong in Central Europe, but it's sucking us in. It is an odd number and our fate are even ones, especially if they end in eight. That’s interesting. The question is whether a new numeral value is not penetrating the place where I live and which I have been fatefully bound to. I know nothing about it – just my intuition tells me it can’t be accidental – even though the 21st of the eighth number – August 1968. Interesting, really interesting. And on the screen: talking traps from different human zones. Creatures from various zones, made of various substances. Yesterday there was the head of the Russian KGB. A trap from a different planet of intellect. Bush: a different zone. Everything is in the hands of people without any telepathic connection but they do not know about it, they are connected by power. Any power. A little while ago an Egyptian. He was saying something about commercial relations – I switched it off. As a woman I found his face very attractive. And then I realised how deep inside we are clearly affected by sex. And nobody is aware of it. The Ship of Fools – that has always been and will be the world of people, prosimians, half-people. The organization of the world: WHO came up with it? I think it was in prehistoric times, a cunning fellow who found out that mammoth tusks and meat can be stolen from a neighbor if prior to the robbery and murder we treat him in a friendly manner.They say that in the beginning was the Word and the Word was with God and the Word was God. I feel that it was like that. And then came the Word of Honor. Why of honor? It’s interesting the Word was not enough. Honor had to be added, that is personal honor of the one who gave his Word to confirm his promise. Thus the oath was born. I swear to tell the truth and nothing but the truth. Childish puns for the herd of half-idiots, half-people, prosimians. And the oath has not been always kept! Shakespeare documented it many times. The Romans, betrayed by Jews and killed in front of their fortress even though they were promised a safe exit and departure, chanted: promise, oath. And they were all murdered by Jews. It was discovered by chance in historical sources and the Jews were hated for it even more than before even though the same villainies were committed by all. But who were the all? The all are men. Men boasting about some abstraction. Hahaha.When I recently saw that disgusting American film Top Gun, I threw up quietly and almost with pleasure watching all these macho, brave men who tap each other’s shoulders while doing tail-spins with their planes and laughing their heads off. The twentieth century of our Christian era does not know more than a primitive inhabitant of a primeval forest. Actually it knows less. In a primeval forest it is not possible to destroy the neighboring enemy’s forest, for there is just one forest or jungle, the hunting grounds of friends as well as enemies. There’s no border up to which somebody can destroy something, for he himself would suffer the damage. And it is the same with the world: one common jungle. Yet those idiots do not know. The Americans contaminated the Vietnamese soil with such substances that for decades it will not be able to nurture a straw of bamboo, the only raw foodstuff material for local people. But that is a futile talk. I’m masturbating again – unfortunately not literally. War is nothing but masculine sexual instinct. Driving a bayonet into the belly of a person they call their enemy is just an imitation of intercourse. That's all. Wars are waged by men’s testicles. Nature’s endowment to men. Yes, it can be pleasant for women – but only when it is consensual. Moravia and Slovakia testify to the non-consensual sex of the local women whose great-great-great grandsons have slanting eyes and high cheekbones like Tatars, and in some areas of Bulgaria only every tenth person looks like a European, the rest are Turks. I can’t understand why these women didn’t kill these children in front of their tribe, that they didn’t break their heads on stones so that this disgrace didn’t turn into a living memento of their rapists. I myself would do so with such hatred to the growing stomach so that the child would not make a sound while I pushed it out in pain. Everything is so infantile and so stupid. Maternal instinct, male imperiousness located in genitals, the multiplier of the human race. They all got used to it long before our era. When King Ahasuerus asked his wife Vashti to come face the nobles in all her beauty (it occurred to me maybe a hundred times whether she wasn’t supposed to do some ritual striptease) and she refused, not only he, the Ruler, but all his advisors, also the Rulers, got outraged and condemned her. Esther was lucky to take over her role and save the Jews. She must have been cunning, this Esther, that she dared to enter in her royal attire TO FACE HIM WITHOUT PERMISSION and he used his golden rod to permit her to come forward and present her request.For God’s sake, what kind of democracy can we have in this world when a man permits a woman what she can and cannot do? The fact that God said so in the book of Genesis is equally awkward. Since, the same as all the other Gods, the Men said so too. Jung would call it a meaningful coincidence. Yes, it is. So it’s even more suspicious that all those plaster dwarfs with different names that all mean God are males. In Christianity there is one – lets say – good goddess and her name is the Virgin Mary. But why Virgin? I think for the monks to have something to masturbate in front of. And so that the most stupid of the most stupid women could confide their problems in her as in A) Virgin and B) Mother of Jesus and she, attired in a somewhat frayed garment of the Virgin Mary of Lourdes, gently waves at them and calms their human pain with fabricated rubbish that comes out of those idiots' own heads. It grows in there like mushrooms. Oh God! The Persian Gulf! India! Asia! Forgotten lands!When I watched TV three times today because of Gorby – there were naturally only men, one more important than the other, a plantation of differently shaped cactuses. Except for our Shirley Temple smiling among them artificially as a mummy – but not in that big world, there she wouldn’t have a chance to release a fart, but here in Central Europe, in Prague, in the city that defies all that, that is destined either to a terrible doom or to giving birth to something decent. And I know that because I’m a witch. For twenty years after 1968 I got up at the dawn without an alarm clock. I was woken up by the date itself and looked up in the sky the same as I did then when I essentially died, and my protracted disease found the most fertile ground HERE to knock me down in 1988. I had read bad omens in the skies.But I knew I could not leave, I had to wait. And then I felt I was getting more and more frail. I was drinking. Who wouldn’t drink? Well, sorry, some people might not but I did. Especially on that day. There were special signs in the sky: almost invisible dark smoke, smoking ashes. They weren’t real, they were irrational, but I saw them there. In, I think, 1986 I looked up in the sky at the dawn again: something was trembling there, like the universe was striding. I don’t know how else to describe it. I knew, I found out, I got the information: it was the end. I was already gravely ill. But I didn’t care. My life has always been translucent, I have no reason to lie and I didn’t give a damn if I was going to survive. Something deep inside me started rejoicing that the temporary time of death everywhere around, of general death, lack of culture, disgust, was about to end. I lost consciousness for thirty hours. Then I was called back. I have probably already mentioned it in these notes of mine, I can't remember and in fact I don’t care. I only know that I had to return, something pushed me back here. It was dismal when through the dispersing fog, painless and happy – I had never felt such happiness before – I noticed the face of a doctor in white coat. I told him, or rather whispered, as I was too weak to speak and he certainly didn’t know what I was saying: You are beautiful like a statue from Kenya. I like that culture and he resembled it. This is a diary and I have the right to keep digressing. Then I fought for three years to look like a human being and not like skeleton with a huge belly. And I succeeded. Within a year I managed to exhibit fifty pictures, having obtained permission from those mean idiots. Perhaps they meant to console the departing one. What the hell.And today, on August 21st, I didn’t get up to look at the sky, which I haven’t been doing for the past year. I should have looked up. Many souls are dying in that common jungle.It will mean something different for Lithuania than for us.Yes, yes, certainly yes. And the idiots will take over the power again, the truth will claim victory for a second to become academic rubbish, and then the opposite truth shall appear to stand against the rubbish claimed by the former truth that will now fight for the victory and win and the idiots will take over power again resulting only in the dead and the opponents will rise to win again and then others will etc. etc.When I spoke last night to F., an unparalleled ass – no, I do apologize, an obvious ass documented in all historical periods that I have studied – and I told him I could not act as an advisor to a minister as I am not qualified and I was appointed without having been informed of the clauses stemming from it. And when I then told him I could not assess works of art since I am not objective, in fact I am very subjective – meaning I would negatively assess works that might be really good just because I didn’t like them – he answered in a deep testicle-colored voice that what I just said was the guarantee of my quality. Attempting to calm me down, he said there were going to be more of us to make sure my subjective objections would be disproven by the objective group on the commission. Later he called me a dissident. I objected, saying I was not a dissident but a person who, it is true, made a living by making some kind of jokes that might be called trendy necklaces – but that was my business and I just went my own way. And I said I hadn’t even been a part of the Charta and I had never signed anything because I loved my animals too much and I knew what would happen to them if I were apprehended. They would find those unbelievably exquisite components of space in my flat under surveillance. He smiled and said I was too modest.When in 1945 I was given an award for bravery on the front during the fights between Russians and Germans, I immediately tore the document and until today I have not said a word about it, as I have nothing to say about it. I am a member of a secret spiritual sect. This I know. If they find me, they will find me, if not, nothing happens. If this sect I’m talking about and referring to as to a “sect” only because I don’t know any other term, if it is straightforward and ruthless, incorruptible and humble before God, thirsty to serve him, then it doesn’t matter whether I shall profit from it or not. God, my greatest strengths, my greatest need, will find me after I’m gone and my soul has turned again into substance of the Universe – even though what I am saying here is a mere cryptogram. Only God can instruct me, only God is what permeates me, because of him I cannot do other than what I do. God as a homeless house, God without the signs of masculinism, God as the highest happiness – again a cryptogram as when I say the word God – and angels are flocking now as I am writing this. They are not well-behaved figures. But because, in my human nature, I like the fact that they have wings, I allow them to embrace me and hear the rustle of an important component of humankind that I do not bear anymore as a burden. That’s how I was made.
The traps on the television are far, far away from these godly images without religion. I am asking for more strength.

Postscript from this world: Yesterday I saw a fat Russian woman on the screen clasping her hands and screaming at the soldiers in tanks: Boys, go away! A feeble, probably not very clever, but still, a HUMAN BEING sitting on a tank, terrified, begging with a screaming face, told her: But we are victims! I felt touched. I was pissed off. That wretch was just a link in a chain. He didn’t know anything else. He didn’t have the brains, he didn’t have the chance to cultivate them. He was miserable and pitiful and he would duly shoot her to death at SOMEONE’S order (the trap controlling the so called operation!). He didn’t get the order, so he let her babble and babbled himself. Isn’t it crazy to be an intelligent and attentive person? Just to watch it helplessly, as Jan Němec says, like a local earthquake!?

21. srpna 1991

Chci to jenom krátce říct. Gorbačova zatkli 19.srpna - normální sovětská legrácka. Nějak jim to nevyšlo a dnes má už jako být na cestě zpátky do úřadu a jakýsi ti škůdci a záškodníci mají být lapeni jako námořníci od lidožroutů z reklamy na Alpu Francovku mého dětství.Litva se dnes prohlásila za svobodný stát. Jednadvacítka funguje jako karban voko jednadvacet. To číslo mě zaujalo. Zdá se mi, že nepatří do střední Evropy, ale že nás vcucává. Je to lichý číslo a u nás platí osudově sudé, hlavně osmička na konci. To je zajímavý. Jestli se mezi to místo, kde žiju a se kterým jsem sepjatá celým osudem, nevniká nová numerální hodnota. Nevím o tom nic - jenom intuice napovídá, že to nebude jen tak - i když 21. osmý číslo - srpen v roce 1963. Zajímavý, zajímavý.Jinak na obrazovce: tlamy nejrůznějších lidských zon. Zrozenci z různých zon, substancí. Včera na obrazovce šéf ruské KGB. Tlama z jiné planety intelektu. Busch: jiná zona. Všechno je v rukách lidí, kteří si vzájemně absolutně nerozumí telepaticky, ale nevědí to, spojuje je moc. Jakákoliv. Před chvílí Egypťan. Něco mluvil o obchodních stycích - zhasla jsem to. Jeho ksicht byl pro mne jako ženskou velmi přitažlivý. Napadlo mě v tu chvíli, jak hluboce pracuje v každém zcela zřejmý sex. Nikdo si to neuvědomuje. Loď bláznů - to je, byl a bude svět lidí, poloopic, pololidí. Organisování světa: KDO na to přišel?! Myslím, že kdysi v pravěku nějaký cmrndálek, co zjistil, že se dají ukrást mamutí kly i maso sousedovi, když se k němu máme přibližně před loupeží a vraždou velmi přátelsky.Na počátku prej bylo Slovo a Slovo bylo u Boha a Bůh byl slovo. Cítím, že ano. Pak vzniklo Čestné slovo. Proč čestné? Zajímavý, že slovo nestačilo. Musela se k němu přidat čest, teda osobní čest toho, kdo dal určité Slovo, že splní to a to. Pak vznikla přísaha. Přísahám, že budu mluvit pravdu a jen pravdu.Dětské hříčky pro převážné stádo poloidiotů, pololidí, poloopic. Vždyť se vždycky nedodrželo! Shakespeare o tom napsal mnoho zajímavých dokumentů.
Římani, zrazení Židy a pobíjeni před svou pevností, kde jim bylo před jejich odchodem z pevnosti přisaháno a slíbeno, že se jim nic nestane, když vyjdou, že mohou odejít, skandovali společně: slib, přísaha. Byli do jednoho povražděni Židy. Náhodou to vyšlo najevo v historických pramenech a Židé byli o to víc nenáviděni, ačkoliv stejné hanebnosti páchali společně všichni. Ale kdo všichni? Kdo to byli ti všichni?Ti všichni byli muži. Vytahující se jakousi abstrakcí. Hahaha.Když jsem onehdy viděla ten hnusný americký film Top Gun, blila jsem tiše a přímo až s potěšením z těch všech chlapáků, odvážných hochů, co si poklepávají na ramena, zatímco dělají vývrtky letadla a mlátí se smíchy. Dvacáté století našeho křesťanstvím odvozeného letopočtu neví víc, než primitiv z pralesa. Dokonce ví míň. V pralese není možno zničit sousední prales nepřítele, protože je to jeden jediný prales nebo džungle, kde loví přátelé i nepřátelé. Není tam hranice, kam až může někdo něco zničit. Sám by utrpěl škodu. A svět je totéž: jediná společná džungle. Ale ti idioti to neví. Američané shodili takové látky do půdy Vietnamu, že tam několik desítek let nevyroste ani stéblo bambusu a to je jediná látka, pro obživu zpracovatelná pro lidi tam žijící, ať takovým nebo jiným způsobem. Ale to je zbytečná řeč. Zase onanuju - bohužel ne doopravdy. Válka není nic jiného, než mužský sexuální pud. Vrážet bajonet do břicha tomu, čemu říkají nepřítel, není nic jiného, než NÁPODOBA soulože. To je celé. Válku vedou mužská varlata. Přírodní dar mužů. Jistě, je to příjemné pro ženy - ale pouze v určitý čas, kdy se miluje dobrovolně. Morava a Slovensko je toho důkazem, že se žena nemilovala dobrovolně, a její prapraprasynové mají stejně šikmé oči a stejné lícní kosti jako Tataři a v oblastech Bulharska je každý desátý člověk něco jako Evropan, jinak jsou to Turci. Nechápu, proč ženy ty děti nezabily za přítomnosti celého svého kmene, že mu neroztříštily hlavu o kámen, aby z takové potupy nemohla vzniknout živoucí památka na znásilňovatele. Já osobně bych to udělala s takovou nenávistí k rostoucímu břichu, že by to dítě ani neškytlo, kdybych je bolestně ze sebe vytlačiia ven.
Všechno je tak infantilní a tak blbé, jak je jenom možno. Mateřský pud, mužská panovačnoct, sídlící v pohlaví rozmnožovatele lidského pokolení. Všichni si na to zvykli, dávno před naším letopočtem. Když Král Asver požádal svou ženu Vesti, aby se přišla ukázat panstvu v celé své kráse /napadlo mě stokrát, jestli neměla dělat nějaký rituální striptýz/ a ona to odmítla, rozhořčil se nejen Asver, Pán Všeho, ale také jeho poradci, taky Pánové Všeho a zavrhl ji a měla kliku Ester, že přejala její roli a zachránila Židy. Musela být pěkně mazaná, ta Ester, že vešla v královském odění BEZ POVOLENÍ PŘED JEHO TVÁŘ - a on prý jí dal zlatou holí povolení, že smí přistoupit, a že smí přednést svou žádost. Jaká ježišmarjá vůbec může být na světě demokracie, když muž dovoluje ženě, co smí a co nesmí? Že to řekl Bůh v knize Genesis je stejně trapné. Protože jako všichni ostatní Bohové řekli Muži totéž. Významná shoda, řekl by Jung. Jo. Je. A o to podezřelejší je, že mezi všechny ty gypsové trpaslíky, kteří se porůznu jmenují a znamenají pojem Bůh, že jsou to všechno muži. V křesťanství je jediná taková - no řekněme - hodná bohyně a ta se jmenuje Panna Marie. Ale proč Panna? Aby měli mniši před čím onanovat, myslím si já. A nejlblbější z nejlblbejších ženských aby se jí svěřovaly jakožto za A/ Panně, za B/ Matce Ježíše, jaké mají trápení a ona, poněkud chatrně vybavená rouchem Panny Marie Lurdské, jim něžně kyne a uklidní jejich lidskou bolest nějakým smyšleným žvástem, co si ty kreténky samy vytvoří v hlavách. Vyroste jim to tam samo jako hříbky. Panebože! Perský záliv! lndie! Asie! Zapomenuté země!Když jsem se dneska kvůli Gorbymu dívala třikrát na TV - byli tam samozřejmě samí muži, jeden důležitější než druhý, plantáž kaktusů různých tvarů. Kromě naší Shirley Tempel, která se uměle usmívá jako mumie a je tam taky mezi nima - ale ne v tom velkém světe, tam by si ani neuprdla, ale zde, ve střední Evropě, v Praze, městě, které se tomu všemu vymyká, které je určeno buďto jednoho dne k hrozné záhubě anebo je určeno k tomu, aby se zde něco slušnýho narodilo. To vím. Jelikož jsem čarodějka.
Dvacet let od roku 1968 jsem ráno vstávala za úsvitu, bez budíku, probudilo mě to datum samo a dívala jsem se do oblohy jako tehdy, kdy jsem v podstatě zemřela a moje vleklá nemoc ZDE měla nejživnější půdu, aby mě dostala na lopatky v roce 1988. Obloha mi zvěstovala neblahé zvěsti.Ale já jsem věděla, že nesmím odejít a že musím čekat. Pak už jsem cítila, že fyzicky odcházím. Pila jsem. Kdo by nepil. Možná - pardon - někdo ne, ale já ano. Hlavně toho dne. Byly tam na obloze zvláštní znamení: téměř neviditelný temný kouř, dýmající popelnistě. Skutečně tam nebylo, irracionálně ano. Já jsem to viděla. V roce, myslím, 1986, jsem se zase za svítaní podívala a dlouho dívala na oblohu: něco se chvělo, něco, jako kroky vesmíru. Jinak nevím, jak to říct. Věděla jsem, zjistila jsem, dostala jsem informaci: končí to. To už jsem byla smrtelně nemocná. Ale srala jsem na to. Můj život byl průsvitný odevždycky, nemám důvod lhát a kašlala jsem na to, jestli se toho dožiju. Něco hluboce vnitřního ve mně se začalo radovat, že dočasná doba smrti vůkol, všeobecné smrti všeho, nekultury, hnusu, prostě končí. Pak jsem byla třičet hodin v bezvědomí. Byla jsem povolána zpět. To jsem si do těhhle zápisů asi už napsala, nepamatuju se, vlastně mě to nenajímá. Jenom vím, že jsem musela zpátky, něco mě sem vytlačilo. Bylo to velmi tristní, když v protrhávájící se mlze, bezbolestné a tak šťastné - štěstí, které jsem v životě nikdy nezažila - se objevila tvář lékaře v bílém plášti. Řekla jsem mu - nemohla jsem mluvit slabostí, šeptala jsem - určitě nevěděl, co mu říkám: vy jste krásný jako socha z Benyi. Mám tu kulturu ráda a on mi tak připadal. Je to denník. Mám právo odbíhat. Pak jsem téměř tři roky zápasila o to, abych vypadala jako člověk a ne kostra s velikým břichem. Podařilo se mi to. Do roka jsem vystavila padesát obrazů, co mi ti ničemní idioti jaksi taksi povolili. Snad jako útěchu umírající? Čert je vezmi.A dnes, 21. srpna jsem nevstala a nedívala se na oblohu, jak to už nedělám od loňska. Měla jsem se podívat, ve společné džungli hyne mnoho duší.
Pro Litvu to bude znamenat něco jiného než pro nás.Ano ano, to jo. Jistě. A zas se chopí moci idioti, pravda zase zvítězí na vteřinu, pak se z pravdy stane akademický žvást, pak se objeví protipravda proti žvástům tamté pravdy a ta zase bude bojovat, až zvítězí a zase přijde vítězství téhle pravdy a zase se chopí moci idioti a zase z toho bude jenom mrtvá, zabitá věc a zase přijdou odpůrci a zase zvítězí a zase nastoupí atakdále atakdále.Když jsem včera v noci mluvila s F., volem bez obdoby - ne, omlouvám se, volem zcela jednoznačně jasným, známým ze všech historických údobí, o kterých jsem si leccos přečetla, a řekla mu, že nemůžu být poradkyní jakéhosi ministra, protože na to nemám, že jsem byla jmenována, aniž jsem byla obeznámena s klausulemi z toho vyplývajícími, a když jsem mu dále řekla, že nemohu posuzovat umělecká díla, jelikož jsem vysoce neobjektivní a naopak vysoce subjektivní, čili nespravedlivě budu soudit věci, které budou možná dobré, ale mně se nebudou líbit, odpověděl mi hlubokým, varlatovým hlasem, že to, co o sobě říkám, je právě zárukou mé kvality. Řekl mi, aby mě uklidnil, že je nás tam přece víc, aby moje subjektivní námitky byly vyvráceny objektivním kruhem komise a později mě nazval disidentkou. Odporovala jsem. Že nejsem disidentka, ale jako člověk, který se sice živil jakýmisi žerty, kterým se říká dejme tomu módní náhrdelníky - ale že to byla moje věc a že jsem si šla svou cestou. Jinak že jsem nebyla ani v Chartě ani jsem nic nepodepisovala, protože jsem příliš milovala svoje zvířata a věděla jsem, co se s nimi stane, až policajti po mém zatčení najdou tyto neuvěřitelně nádherné součásti vesmíru v mém lustrovaném bytě. Zasmál se. Jsem skromná, až příliš, řekl. Když jsem dostala v roce 1945 vyznamenání za statečnost na frontě při bojích mezi Rusy a Němci, tak jsem to okamžitě roztrhala a dodnes o tom mlčím, protože nemám o tom co povídat.
Jsem členkou tajné sekty ducha. To vím. Jestli si mě najdou, tak si mě najdou. Jestli ne, nic se nestane. Jestli je tato sekta, o které mluvím a poukazuji na to, že slovo "sekta” používám pouze z neznalosti jiného slova, přímá a neúprosná, neúplatná pokora před Bohem, žízeň mu sloužit, pak je úplně lhostejné, jestli za to budu mít nějakou prebendu nebo ne. Bůh jako moje nejvyšší síla, jako moje nejvyšší potřeba, si mně najde po mé smrti, až se z mé duše stane opět substance Vesmíru - i když i to, co říkám, je pouhý kryptogram. Jedině Bůh je můj nařizovatel, jedině Bůh je to, co mě prostupuje, proč nemohu jinak, než jak mohu. Bůh, jako bezdomý dům, Bůh bez podoby maskulinismu, Bůh jako nejvyšší štěstí a andělé - rovněž kryptogram jako když říkám slovo Bůh - jsou v houfu teď, když to píšu. Nejsou to hodní panáčkové. Ale protože se mi při mé lidské podmíněnosti tak líbí, že mají křídla, nechám se jimi objímat a slyším svůj šelest významné složky lidství, které už nenesu jako břemeno. Bylo mi to tak dáno.Tlamy z televize jsou daleko, daleko vzdáleny od těchto božských představ bez náboženství. Prosím o další sílu.

Dodatek z tohoto světa: včera jsem viděla na obrazovce nějakou tlustou ruskou paní, která se sepjatýma rukama křičela na vojáky na tancích: chlapci, jděte pryč! A na tanku seděl nedomrlý, patrně ne příliš chytrý, ale v ten okamžik ČLOVĚK, zděšený, prosící, měl strašně křičící pohled a řekl jí: my jsme přece zajatci! Dojalo mě to. Nasralo mě to. Ten ubožák byl pouze částí řetězu. Nic víc nevěděl. Neměl na to ani mozek, ani šanci, aby si ho kdy mohl pěstovat. Byl ubohý k pláči a na ČÍSI rozkaz /tlama, která řídí tak zvanou operaci!/ by ji povinně zastřelil. Jelikož rozkaz neměl, tak ji nechal žvanit a sám taky žvanil.Není to šílený, být inteligentní a pozorný člověk? Dívat se na to bezmocně - jak říká Honza Němec, jako na místní zemětřesení!?