EK000271_0035–0038

February 8, 1985

You my dear beloved boy, Honza Vee, Do you know why I’m writing you? because I want to skip out on work. Don’t take it personally, you’d be insulting me, that I overestimated you, but really, now I’d most like to walk with you through the forest and we’d both be smoking pigarettes and we’d both be enjoying going to the pub and we’d both be telling racy jokes, you about yesterday’s heather – what you called yesterday’s heather. It’s so nice that there was sand there and that hot water and that little bit of autumn and that girl with you – you had a big effect on me, boy. To the point that I became more beautiful. I don’t mean spiritually, with you no woman can become more spiritually beautiful. I mean physically. But, to tell the truth, I’m more beautiful each and every day, I wouldn’t want to see myself in my coffin. The young ones will go mad with grief like women did when Elvis died. That paleness and seriousness – except for that slight jeer, malicious, but forever present in the corners of his mouth. I’m really looking forward to it. It’ll surely be perfect, pity I won’t live to see it.The other day I wheedled my way into a recipe for bread that a certain Jana gave me to taste (I’ve had Jans and Janas all around me my whole life like flies, can’t you at least have slightly different names??) and baked it at once because some acquaintances where coming by (so-called not-Jans). The bread tasted like dirty laundry that someone had forgotten in the middle of a burned-out factory for enameling furniture – it’s no wonder, either, when the enamelworks are burning, who’d worry about the laundry – and it was about two and a half centimeters tall and that half a centimeter was the bread’s bottom crust. You know, I’d said beforehand that I was going to bake bread and then it would have been awkward to make some sort of stupid apology, so I cut off the end – well, sliced off isn’t really the right term, an electric saw would have been the right tool – basically, I managed to use knives with the camouflage method and it broke off, I spread butter on it and they watched me and shouted, my god, you’ll break your teeth and hollered indecently like that, meanwhile I altogether attractively swallowed a piece. Do you know what it was like? Like one of my friends says, with criminal tendencies. Now I have to give the rest – well, not the rest, but the bread without that piece that I broke off – to the rooks, I feed them just so that they don’t peck at me, those peckers, maybe even they won’t want it and then, please, trust nature.How’s it going in court? Do you have some new Schiler or whatever that poor guy’s name was? You have to free people, only wish good things to criminals, don’t be a snob, do you know how much people steal all around the world and how happy they must be when they finally get into government because they’d stolen enough?Have you seen the last film Chytilová and I made, the Faun? Has it reached you yet? In Praga caput regni, or Prague caput rainy, it’s been going for a few weeks already. I hope I’ll earn enough for at least two diamond pajamas – forgive me, I’m tired, Johnny, so I have a tendency towards making jokes like this.What do you think about the Uffo over Minsk? Aha – that’s a well-placed question, no? Have you ever seen an Uffo? Don’t make that face, I see you, as I say to my cats when they want to sneak away in another direction for the purpose of improper urination. Our Honza is still claiming that it was garbage from some satellite, but I have a witness for it, and he was a chemical engineer – since he was, evidently he still is – so he’s a man of science and not an idiot and he saw it with me, pay attention: I talk sometimes, I don’t know when, with Květa Fialová (do you remember Omice and that fantastic bender, that was really a work of God, no? and how Blanka came and said that she had absent-mindedly forgotten to get dressed – we were pretty well roasted, right?) – so anyway, back to the Uffo, so I understand why I can’t be married, you know, I’d torture myself with a husband if I knew how much he was suffering from me! A woman’s gentle heart knows itself at the point when the woman altogether stops pushing her way into marriage, but rather lingers shyly between some flirtation and deep contemplation about the nature of birth. But the first option is much more natural to me. Yeah – when I stopped – you’re lucky, you’re happily married and not happily divorced like I am, because you have a pot of goulash waiting at home and I don’t unless I cook it myself, but I like cooking, there’s a bit of eroticism in it, what are you going to do, gentlemen, you don’t understand it in the slightest and now back to those Uffos.Right, so I’m calling Květa Fialová and looking up at the sky here at my writing desk at the same time I’m looking out the window and suddenly it seems, if I haven’t gone mad, because in the late afternoon sky of let’s say August, early September, I see in the totally clear sky something like a crescent moon, but it looked like it was made of gold. You know, sometimes the moon comes out like that in summer, when it’s New, it’s a skinny little thing and it’s almost see-through, if the sun’s still shining. And this was during the swiftest sunset, all orange and those opalescent colors of late summer sunsets, and this thing like a crescent shining like gold and so I tell Květa to go look out the window if she sees it too, and she comes back to the phone saying she doesn’t see anything. So I said goodbye and then, abracadabra, the crescent moved and lay horizontally with the round part on the bottom. And at one end it had – like a small black or like smoke or a dark cloud – some spot. And my boyfriend, who’s educated, came and in front of both of our eyes it started moving, not very quickly, and it disappeared in that horizontal position in the sunset, we stood on the terrace until it went away. – What do you say to that? Our Honza, the Airplanist, grimaces drily and chatters and claims that it was garbage from some satellite. But how on earth can some garbage stop, make some basic moves every which way, and then set into motion? Or can it? Have you read anything about it? Isn’t it navigated from some spaceship or something? I think so, like it can be manipulated. I would like it if one day small creatures in silver clothes crawled around the terrace, it would be them, the golden boys, and that’d put a stop to any boredom. I’ve read so many reports about it from Brazil and Argentina, I just don’t understand what’s so special about these lands that the Aliens see in it?? Why don’t they fly to Zelená Liška, Prague 4? Really, I’d give them some liquor so they wouldn’t dissolve into stink and odorous smoke like when I baked that bread. What then, they’d melt away maybe under the doorframe and to the neighbors, they’d call the police – you see how necessary it is in today’s world to consider everything beforehand: do you want it or are you just kidding yourself without consulting your superiors, meeting with Aliens? After all, there aren’t any, and if there are, who knows what they’re like. You’d have to read Technical Horizons and Flammarion, going back and forth, but even that wouldn’t be enough, like who in this century, if you will, has been cleared for some great train robbery. The robbery of the century. You know how that romance goes, it’s a pity if you had to try a criminal like that, I’d come, but I don’t know. We’d probably go to some pub instead, or not, really we’d go to church. You know, I’m already feeling so guilty that I’m going to work again. I have to. I have no desire to, but a girl has got to. And at this age she’s an exploited maid. So you see. I have to finishing writing something. Ah well, so I’ve goofed off with you and now you write me some goofoff too, okay? See you EsterWrite, but be content-heavy and factual. Don’t spout nonsense. You’re a man, and as such you have duties. Write just as seriously as I do. Has your cat pissed on your work files on your work desk yet? If not, then don’t give her my regards. Every decent cat must have a firm and energetic approach to life.

Well – you see how incapable, even stupid, I am: instead of these scribbled pages I could have sent you the same number of pages with a copy of “Capital”, it’s a hit now, you should read it. Okay bye.

8. únor 1985

Můj ty milovaný hochu, Honzo Vé,

Víš, proč ti píšu? Protože se chci ulejt z práce. Neber to osobně, to bys mě urazil, že jsem Tě přecenila, ale fakt, já bysem teďka nejrači s Tebou šla lesem a oba bysme kouřili píga a oba bysme se těšili, jak půjdem do hospody a oba bysme si vyprávěli pikantní historky. Ty o tom včerejším vřesu – jak jsi tomu říkal včerejší vřes. To je tak krásný, že tam byl písek a ta teplá voda a ten trochu podzim a ta holka s Tebou – to jsi mě teda dojmul, hochu. Až jsem z toho zkrásněla. Nemyslím duševně, s Tebou žádná ženská nemůže duševně zkrásnět. Myslím fyzicky. Já teda ale, popravdě řečeno, jsem denodenně krásnější, nechci se vidět v rakvi. Mladíci budou šílet žalem jako šílely ženský při smrti Elvise. Ta bledost a vážnost – kromě drobného úsměšku, potměšilého, avšak navždy platného v koutcích úst. Dost se na to těším. Bude to určitě dokonalý, škoda, že se toho nedožiju.
Já jsem si Ti onehdy vyškemrala recept na chleba, který mi dala ochutnat jedna taková Jana (já těch Jan a Janů mám kolem sebe celej život jako much, to se nemůže jmenovat některý aspoň trochu jinak??) a hned jsem ho upekla, protože měli přijít takoví známí (takzvaní Nejani). Ten chleba chutnal jako špinavý prádlo, co někdo zapomněl uprostřed vyhořelé továrny na smaltovaný nádobí – taky se není co divit, když hoří ve smaltovně, kdo by se staral vo prádlo – a bylo to vysoký asi dva a půl centimetru a toho půl centimetru to byla ta spodní kůrka toho chleba. Já jsem teda řekla předtím, že sama upeču chleba a teď mi bylo trapný se nějak blbě omlouvat, tak jsem si ukrojila patku – no teda ukrojila není zrovna ten správnej termín, to chtělo elektrickou pilu – prostě se mi podařilo kamuflážní metodou použít nože a ono se to odlomilo, já jsem si to namazala máslem a voni mě sledovali a křičeli, proboha, dyť si vylomíš chrup a takhle nespolečensky povykovali, zatímco já jsem celkem atraktivně jeden kousek polkla. Víš, jak mi bylo? Jak říká jeden můj kamarád se zločinnými sklony. Tak teď musím dát ten zbytek – teda ne zbytek, ale ten chleba bez toho kousku, co jsem odlomila – havranům, já je krmím, aby mě nepoklobali, voklobáci, třeba to ani voni nebudou chtít a pak důvěřuj přírodě, prosím Tě.
Jak se Ti soudí? Máš tam nějakýho nového Schillera, nebo jak se jmenoval ten chudák kluk? Musíš osvobozovat, výhradně zlodějům musíš přát, nebuď snobskej, víš, jak se krade na celým světě a jakou z toho ty lidi musej mít radost, když jsou nakonec ve vládě, krz to, že si dost nakradli?
Už jsi viděl ten poslední film, co jsme dělaly s Chytilovou, toho Fauna? Už to k Vám došlo? V Praze caput regni, čili v Praze, zničené deštěm, to už nevím kolikátej týden. Doufám, že si vydělám alespoň na dvoje briliantový pyžama – promiň, já jsem unavená, Jeníku, takže mám sklon k tomuto žertování.
Co soudíš o Uffo nad Linskem? Aha – to je správně položená otázka, co? Viděl jsi Uffo vůbec kdy? Netvař se na mně, já Tě vidím, jak se říká mým kočkám, když se chtějí odplížit směrem jinam za účelem nesprávného čůrání. Náš Honza sice furt tvrdí, že to byl odpad nějaký družice, ale já na to mám svědka a to byl inženýr chemie – když byl, tak zřejmě ještě stále je – takže je to člověk vědeckej a ne blb a ten to viděl se mnou, dávej pozor: mluvím někdy, nevím kdy, s Květou Fialovou (pamatuješ si na Omice a na ten skvělej flám, to bylo boží dílo, co? A jak pak přišla Blanka a řekla, že jo) – no tak zpátky k Uffo, já Ti tak chápu, proč nemůžu bejt vdaná, dyť já bych se krz manžela utrápila, kdybych viděla, jak je ze mně umučenej! To se pozná ženský jemný srdce, když ta ženská se už vůbec nedere do manželství, ale plaše okolkuje mezi nějakým tím flértíkem a hlubokým uvažováním o podstatě zrození. Ale ta první varianta je mi podstatně bližší. Jo – kde jsem přestala – Ty máš kliku, že jseš šťastně ženatej a ne šťastně rozvedenej jako já, protože Tebe čeká segedýn a mně nečeká, pokud ho sama neuvařím, jenomže já vařím ráda, je v tom kus erotiky, marná sláva, pánové, tomu vy nerozumíte ani za mák a teďka k Těm Uffo.
Tak já Ti volám k té Květě Fialové a dívám se na oblohu tady u mýho psacího stolu koukám přitom do okna a najednou se mi zdá, jestli jsem se nezbláznila, protože na podvečerní obloze řekněme srpen, začátek září vidím na úplně čisté obloze něco jako srpek měsíce, ale on vypadal jako ze zlata. Víš, někdy takhle vychází měsíc v létě, když je v Novu, je tenounkej a je ale skoro průsvitnej, pokud ještě svítí slunko. A tohle bylo při nejprudším západu, úplně oranžovým a takový ty opalizující barvy pozdně letního západu slunce a ten jako srpek svítil jako ze zlata a já povídám Květě, aby se šla podívat z okna, jestli to taky vidí a vona se vrátila k telefonu, že nic nevidí. Tak jsem se rozloučila a teď nastalo kivi dělá divy, protože ten srpek se pohnul a zůstal ležet vodorovně tím kulatým vespod. A z jednoho toho konce to mělo – jako malou černou nebo jako kouř nebo tmavej mráček – takovou skvrnu. A přišel ten můj přítel, co je vzdělanec a před naším společným zrakem se to dalo do pohybu, ne moc rychle, a zmizelo to v té vodorovné poloze v tom západu slunce, my jsme stáli na terase až se to ztratilo. – Co tomu říkáš? Náš Honza, takzvaný Letounis – ten se suše ušklíbá a kušní a tvrdí, že to byl odpad nějaké družice. Ale copak se nějakej odpad může zastavit, všelijak se jednoduše hejbat a pak se dát do pohybu? Nebo jo? Četl jsi o tom něco? Není to třeba navigovaný z nějaké kosmické lodi? Myslím, jakože je to manipulovatelný.
Já bysem si přála, aby jednoho dne lozili po terase drobné bytosti ve stříbrných oděvech, byli by to oni, kluci zlatý a bylo by po nudě. Četla jsem o tom tolik zpráv z Brazílie a Argentiny, já jenom nechápu, co na těch krajích viděj ti Mimozemšťani tak extra? Proč nepřiletěj na Prahu 4, Zelená liška? Akorát, kdybych jim dala kořalku, aby se nerozpustili ve smrad a čpavý dým, jako když jsem pekla ten chleba. Co pak s nima, roztejkali by se třeba pod futra a k sousedům, ti by zavolali policajty – vidíš, jak je nutný v dnešní době všechno předem zvážit: přeješ si nebo si to jen namlouváš bez porady s nadřízeným, setkat se s Mimozemšťany? Dyť nejsou, a jestli jsou, tak kdoví jací jsou. To chce číst Obzory techniky a Flammariona na střídačku, ale ani to by nestačilo, dyť kdo se v tomto století prosím Tě uschopil k nějaké velké vlakové loupeži. K loupeži století. Vidíš, jak ta romantika zachází, je to škoda, takovýho zločince kdyby jsi soudil, tak bych tam přijela, ačkoliv nevím. Spíš bysme šli do nějaké hospody anebo ne, vlastně bysme šli do kostela.
Víš co, už jsem tak provinilá, že jdu zase pracovat. Musím. Nechce se mi, ale holka musí. A už v takovém věku je vydírané děvče. Tak to vidíš. Musím něco dopsat. Ach jo, tak jsem se s tebou ulejvala a tak Ty mi taky napiš v ulejvárně, jo?

Čau Ester

Napiš, ale obsažně a věcně. Nežvaň nesmysly. Jsi muž, a jako takový máš povinnosti. Piš stejně vážně jako já. Už ti ta tvoje kočička počůrala úřední spisy na Tvém úředním stole? Kdyby ne, tak ji nepozdravuj. Každá slušná kočka se musí rázně a energicky postavit k životu.
Jo – vidíš, jak jsem neschopná, až přímo blbá: místo těch počůraných stránek ode mne jsem Ti mohla tentýž počet stránek poslat s opisem knihy „Kapitál“, je to teďka hit, to bys měl číst. Tak ahoj.