O jedné víle.

Jeden král se odebral do boje a zanechal svou plačící choť doma. Za dva roky, co král odjel do boje, porodila královna pěkného chlapečka a pořád jí vrtalo hlavou, co řekne králi, až se vrátí.
Když se vrátil – velmi opálený a veselý – řekla mu, že se jí zjevila nazelenalá a úplně průhledná víla a že jí poradila, aby snědla jablko z jabloně na jejich královské zahradě, že z toho bude chlapeček. A tak že se ten chlapeček narodil.
Král jí nevěřil ani slovo a křičel na ni – když se vtom zjevila v komnatě, kde se hádali nazelenalá a úplně průhledná víla a oznámila králi, že královna nelže a že je to všechno přesně jak říká a zmizela.
Král padl na kolena a prosil královnu za odpuštění, ale královna měla ze zjevení víly takový šok, že už nikdy nepřišla k rozumu a musel o ni pečovat jak mladý princ tak manžel král až do smrti.