O bílém hadu

Jedna vzdělaná a schopná čarodějnice se zničehonic zamilovala do jednoho prince, ale princ ji nechtěl, ať se snažila jak mohla. Zamilovaná čarodějnice nebyla hej počkej, aby se před někým plazila jen tak s idealismu a tak prince začarovala do bílého hada, aby měl čas celou situaci důkladně rozvážit a nechala ho pro jistotu samotného v lese, protože věděla, že myši nerad. A co čert nechtěl! Bílého hada našla za malou chvíli selka, co šla na borůvky, hned ho šoupla do košíku protože jí bylo známo, že bílí hadové přinášejí štěstí a odnesla ho domů, kde na něm její muž sedlák mohl oči nechat, jelikož měli dluhy.
Zamilovaná čarodějnice se mohla s této nešťastné náhody zbláznit a tak se odebrala do nejlepšího čarodějného sanatoria. Uklidňující kůru jí předepsal sám primář, kterého okouzlila. Byl to čaroděj velmi pohledný, bylo mu teprve něco přes tisíc let, takže se k sobě věkově výborně hodili, ale ona že ne a zoufala si pro bílého hada. Primáře její postoj nepřivedl k defensivě.
Povolal k sobě několik čarodějnic zdravotních sester, dal jim pečlivé instrukce a poslal je k bílému hadovi.
Jedna ze zdravotnic se proměnila v motýlka, který se snesl k nosu ponuře klimbajícího bílého hada před selským stavením a křidélky mu přinesla informaci o nedalekém zámku, kde žije krásná knížecí dcera. v ten okamžik dostal bílý had žízeň a napil se mléka s misky, kterou mu sedlák se selkou obětavě i vypočítavě denně naplňovali, ale to už v mléce byla druhá zdravotnice a jakmile se bílý had napil, oslovil náhle sedláka a selku lidským hlasem, ať jdou požádat o ruku knížecí dcery, že se s ní míní oženit.
Když se po jeho slovech sedlák se selkou opařili úlekem čerstvou zelnou polévkou, kterou si právě nesli na podlahu, aby poobědvali, zdravotnice neviditelně zasáhly a po opařeninách nezůstalo ani stopy, takže na selku se sedlákem padla ještě větší hrůza a sedláka začalo píchat u srdce.
A tak, zatímco se bílý had válel vesele sem a tam po zádičkách, stál už sedlák před knížetem a prosil o ruku jeho dcery pro bílého hada. Kníže, celý zkoprnělý z této nabídky, prohrál partii šachu s jedním obchodníkem z Bulharska, ale knížecí krásná dcera se smála a řekla, že proč ne, ale že bílý had pro ni musí přijet ve zlatém kočáře se čtyřspřežím démanty ozdobených bílých koní a pak že si ho vezme.
A už zde stál zlatý kočár - to byla vrchní sestra - čtyři bílí koně zdobení démanty - další čtyři schopné zdravotnice - a krásný mladý kočí - to byla ta, co dělala motýlka.
Knížecí dcera vytušila, že realizuje nevšední kariéru a byla na hada zvědavá, ale toho už neuviděla. Ta sestra totiž, co byla v tom mléku, ho kouzelným způsobem vložila do nádoby na vyvařování injekčních jehel, princ se vyloupl z hadí kůže a to byla, pane, podívaná, na tak krásný a šťastný párek snoubenců!
Bílou hadovu kůži přinesly zdravotnice hned po jejich svatbě primáři jako suvenýr a primář každé z nich daroval nové létací koště s leštěnou rukojetí a vyrytým věnováním.
Když se o všem dozvěděla zamilovaná čarodějnice, pochopila primářovy angažované city. Vykašlala se tedy na nemilou episodu z minulosti a na krajkovém koštěti odletěla přímo k primáři - a co nevidí? On se tam z nešťastné lásky k ní líbá se zdravotnicí, co byla v mléku! Čarodějnice ji okamžitě propustila, z bílé hadí kůže měla taštičku na svatbě s primářem a moc jí to slušelo.