O ČERVENÉ KARKULCE

Byla jednou jedna babička a ta hrála divadlo s ochotníky v nedaleké vesnici. Skladovala v malované truhlici všelijaké převleky, dokonce i vlka, který vyl zapínací a hrála proto samé velké role.
Ve skutečnosti byla lidožroutka-samotářka, to ale o sobě tajila.
Když se někde ztratilo dítě, přišilo se to nějakém vlkovi a pak se o tom hrálo divadlo.
Jakmile babička zkonzumovala všechny křehké pečínky zdaleka široka – ty měla nejraději – nezůstala pasívní.
Spíchla narychlo červenou čepičku a prostřednictvím známého myslivce ji poslala své vnučce.
Ačkoliv čepička padala bez přestání děvčátku přes oči, dospělí vyslovili názor, že rodina je rodina a dar že je dar a ubohé oběti spěšného šití dali mazlivou přezdívku červená Karkulka. Pak jí podali košíček, naplněný pamlsky a na radu myslivce také láhvemi s alkoholickými nápoji a Karkulka utíkala do lesní vilky, aby babičce poděkovala.
Její běžecký výkon byl značně omezován zrakovými obtížemi spojenými s čepičkou a tak babička, která ji už vyhlížela, získala časový náskok. Přestrojila se za vlka, lehla si pod duchnu a na Karkulčiny otázky, proč má tak velké uši, oči a hubu, odpovídala babička s notnou dávkou cynismu.
Karkulce to v hlavě lítalo jako průvan, je to babička nebo vlk? A hned na to, je to vlk nebo babička? Až ji napadlo, že se zbláznila jako jeden strýc, odložila košíček a z obav před touto chorobou chtěla utéct – ale baba otevřela hubu dokořán a milou Karkulku spolkla celou syrovou, zalezla pod duchnu a měla ze sebe radost. Ne ale dlouho.
Po špičkách vstoupil myslivec a když zjistil, že v košíku jsou skutečně uložené jím doporučené láhve, beze studu dvě vyžahnul. Domníval se totiž mylně, že babička spí, ale ta dobře vycvičeným sluchem zaznamenala zvuk vytahované zátky a sledovala od té chvíle myslivcovo počínání zpod duchny.
Když myslivec dopíjel druhou láhev – a byla to žaludeční hořká – rozhodla se babička, že si ho klepne. Nejen ze vzteku – Karkulka totiž babičku tlačila v žaludku. A likér by jí pomohl – ale že myslivec bude na divoko, až se zaleží a k tomuto prvnímu rozhodnutí se připojilo druhé, neméně významné: vyplivnou Karkulku a řádně si pokrm upravit na másle.
A tak babička vyplivla Karkulku celou zmuchlanou, směstnala ji vedle sebe do vlčího převleku a odkryla duchnu.
Jakmile myslivec uviděl vlka v posteli, propadl agresivitě a rozpáral ho tesákem.
Babička vyskočila a začala hrát myslivci vroucné díky, ale při tom ne nenápadně blížila ke kamnům, kde stála pěkná ostrá sekyrka a takto soustředěná si nepovšimla, že se myslivec šine stále blíž a blíž ke košíku se zbylými lahvemi. Jeho akce se zdařila a myslivec se s košíkem v ruce vypotácel do svěží zeleně lesa.
Babička po něm hodila sekyrku, ale nestrefila se a její rozčilení dospělo vrcholu, když zjistila, že myslivec usekl tesákem zapínacímu vlkovi tři knoflíky.
Babička začala sakrovat, zapomměla na Karkulku, Karkulka zahodila čepičku, aby líp viděla na cestu a za chvíli byla doma. Babička jí ušila celou sadu jiných čepiček, jen ať přijde, ale Karkulka trpí třesavkou a stále se opakujícím snem, že peče dvě husy a stále neví, která je babička a která vlk.
Chce se vdát do hodně vzdálené vesnice hned jak jí bude deset.
Chudák děvče !