O vílákovi.

Jeden mladý a sličný král se zamiloval do jedné víly už proto, že byla někdy průsvitná, jindy zase neprůsvitná, jednou tenká, jindy kyprá, mizela a objevovala se, létala a vznášela se - často v podobě vyvinuté brunety s harfou, to měl král velmi rád - takže šílel přímo představou o harému, na který neměl a tak vílu raději požádal o ruku a vzali se. To bylo radosti nad kolébkou nového následníka trůnu!
Když už chlapeček nabyl rozumu natolik, aby se trochu pobavil, proměňovala se mu maminka víla v jojo, v plechové ptáčky, ve vláček a opět v jojo, aby si princ pohrál s nezvyklými hračkami, ale on zvláště o jojo projevil minimální zájem.
Zato však začal létat, mizet a znovu se objevovat už od nejútlejšího dětství- ale co bylo nejhorší, začal si k tomu světélkovat. To děsilo poddané, kteří nikdy nevěděli, kdy se nad jejich postelemi zjeví světélkující princ v kteroukoliv noční hodinu a opět zmizí.
Na neurologických odděleních všech nemocnicí bylo přeplněno, psychologové a psychiatři se nervově hroutili, celá aféra narůstala, až se konečně ministerská porada usnesla a obrátila se na samého krále, aby celou záležitost urovnal.
Král si po přečtení všech stížností a po úvaze, že bude mít ve státě pouze psychozami zničené poddané, se neovládl a obořil se na vílu se zpozdilým dotazem, proč si ji kdy vůbec bral, když nemá syna prince, ale Víláka. Ve svém zkratovém jednání křičel tak a tak hulákal, že to slyšel kdekdo a všichni hned označili prince jako Víláka, ačkoliv se jmenoval Batul.
Královna v záchvatu mateřské něhy podlehla rovněž zkratovému jednání, popadla první láhev, která ji přišla pod ruku a byla to láhev se zbytkem kečupu, tam vstrčila kouzelným způsobem krále, prince i sebe a všichni odletěli pryč. Říká se, že žijí podnes, ale neví se přesně, kde.
Jedna pověst praví, že král i jeho syn jsou stále v lahvi, kde se konají různé večírky, o kterých je lépe nemluvit.
Víla prý však neustále létá, mizí a zase se objevuje, ale co je nejhoršího, ona světélkuje a nic nedbána tu hanbu, že to občíhla od vlastního syna, jemuž měla být příkladem.