Brno 13. 11. 1968

Milá paní Ester Krumbachová,

Po přečtení Vaší Vraždy ing. Čerta prohlašuji, že zavřít je Vás málo. Bude nutno Vás popravit.
Jak jste mohla, jak jste jen mohla zveřejnit, co se obvykle děje za našimi ach tak cudně a stoudně sklopenými víčky? / „Ouška vaše mušličky perleťové, víčka vaše, vajíčka holubí – co as táhne hlavinkou vaší, jaké mráčky zastínily líčko vaše úbělové má sladká myško?‘‘. Konec citace/.
Co si počnem, Vy zmije jedna puntíčkovaná, jestli mužským dojde, co jste napsala? A co si počnou oni, chudáčkové důležití?
A vůbec. I za sebe se zlobím. Když už jste napsala věc tak výbornou, že mnou lomcuje touha se k ní vyjádřit, musela jste u všech negramotných kádrováků jen tak mimochodem vykopnout z mé ruky / to je obrat co? / i to tak pohodlné klišátko, že „i když se Vám nemohu samozřejmě inteligencí rovnat, ujišťuji Vás, že podle svých skromných možností chápu, čím jste obohatila můj obzor…“ Jo. Já se na Vás zlobím.
Jak jsem výše pravila, zavřít je Vás málo. Neboť jste sepsala a nepřátelům vydala kompletní mobilisační i útočný plán prastaré ženské války. Je tedy nezbytno, vážená, za ranního šera při víření bubnů Vás zastřelit u pevnostní zdi. S veškerými vojenskými poctami, samozřejmě, neboť Vaše práce / aspoň zveřejněná část/, je ve všech ohledech naprosto mistrovská.

S úctou /opravdu, nekecám/

Běla Blažková
prom. psycholog
Brno, Černopolní 29