O vodníkovi

Jeden vodník bydlel v jezeře nedaleko jedné vesnice a náhle dostal vodní poštou od bratrance ze severního Labe fešný klobouček. Jakmile si vodník klobouček nasadil, zkrásněl a ušil si botky rudé s úmyslem ihned se oženit.
Už dávno měl v merku jednu vesnickou dívku, která bydlela na konci vesnice nedaleko jezera a jakmile si přišla přeprat kalhotky, stáhl ji bez meškání do vody.
Dívka nevěděla čí je, když zjistila, že není utopená nýbrž že stojí celá zdravá v poněkud zanedbané kuchyni vodníka a tak umyla zapatlané hrnéčky, ze kterých vytřeštěně vyrazily duše utopenců, ale vodník to nevnímal, protože se v něm právě zrodila myšlenka nechat si narůst knírek.
Dívka tajně sledovala jeho citové reakce. Byla totiž vůbec hodně přemýšlivá, potajmu v nočních hodinách při pouhé svíčce prostudovala celou abecedu, ale jakmile se to o ní rozkřiklo, žádný venkovský jinoch ji nechtěl, protože se mezi všemi jinochy vytvořilo přesvědčení, kdovíco tím nesleduje. Matka jí proto studia zakazovala, schovávala před ní svíčky a mydlila ji koštětem.
Když dívka nakonec přišila vodníkovi chybějící knoflík na svatebním saku, pokusily se o vodníka milostné mrákoty a požádal ji o ruku.
Na jejich svatbu se sjelo velké množství vodníků z celé Evropy – i z jižní – a jeden z nich daroval nevěstě zdomácnělou chobotnici, která už přivykla sladkovodním poměrům a měla zde stát ve službě komorné.
Chobotnice nosila jídlo u svatební hostiny s tak milým výrazem, že jí nevěsta nabídla tykání a napsala vodníkům na dveře od kuchyně tiskacími písmeny VODNÍK a vysvětlila jim, oč běží.
S tak vzdělanou vodníkovou se vodníci doposud nikdy nesetkali a tak zvýšili svou úroveň a všichni si slovo VODNÍK opsali.
Šťastný ženich daroval v záchvatu obdivu před očima všech nevěstě hrnéček po dědečkovi, pod kterým bývala duše jednoho eSeSmana, který neuměl plavat.
Nevěstino vzdělání bylo oceněno a tak požádala o radu co s její matkou, která se vodníků štítí. Ke prý velmi lstivá, mohla by manžela snadno chytit do lýkových tenat za pomoci buranů a z nevěsty by byla vdova.
Její sdělení vyvolalo ve všech silné duševní vypětí, dlouho se debatovalo, ten poradil to, ten ono, ale nevedlo to k ničemu – než utopit.
Náhle poradila chobotnice, ať jde nevěsta za matkou a řekne jí, že vodník hlídá jejich děťátko a jestli se nevěsta nevrátí do jezera, bude mít matka polízanou.
Na prahu jí bude ležet dětská hlava bez tělíčka a tělíčko bez hlavy. Tělíčko a hlavičku že v nejhorším splácají vodníci dohromady z nějakého dosažitelného materiálu, a pak se uvidí, co dál.
Ale všechno dopadlo jinak. Jakmile nevěsta vstoupila na zápraží, celá zmáčená a se žabincem ve vlasech a jakmile omluvně oznámila novinu, že se vdala za vodníka, matka omdlela jako špalek.